Sovětský tank, který létal: Seznamte se s podivnou ruskou zbraní A-40 KT

Jako létající tanky se často označují dobře vyzbrojené letouny nebo vrtulníky. Před lety však Rusové vzali toto téma doslova a rozhodli se postavit obrněné vozidlo, které by se mohlo vznášet ve vzduchu, uvádí server Global Security.

Sovětský svaz byl průkopníkem ve vývoji aeromobilních armád. Zatímco Rusové vysazovali celé taktické svazy, ostatní země teprve experimentovaly s lehkými, malými počty výsadkových jednotek. S podporou pozdějšího maršála Michaila Tuchačevského sovětské výsadkové síly již ve 30. letech minulého století nacvičovaly přesun tisíců vojáků, podporovaných obrněnou technikou, vozidly a dělostřelectvem.

Jednou ze slabin těchto jednotek bylo, že těžká technika nedoprovázela první vlnu útočících vojsk ze vzduchu – mohla je podpořit až po dobytí letišť, kdy mohla přistát dopravní letadla. Proto se v SSSR vedle prací na přistávání těžké techniky na padácích (a také bez nich) objevila také myšlenka postavit skutečný létající tank.

A-40 KT – tank, který opravdu létal

Létající tank, představený v roce 1942, byl realizací této myšlenky. Stroj s názvem A-40 KT, který navrhl Oleg Antonov, vycházel z lehkého průzkumného tanku T-60, ale jeho konstrukce byla upravena – k pancéřovanému trupu byla připojena dvouplošná křídla a ocasní plocha. Vzletová plocha byla dostatečně velká, aby se A-40 KT mohl vznést do vzduchu jako kluzák tažený za letadlem.

Ovládání bylo vyřešeno zajímavým způsobem. Řízení zajišťovala věžička s výzbrojí, která byla připevněna na zadní straně a umožňovala výkyv řídicích ploch. Samotné řízení se provádělo otáčením věže a zvedáním a spouštěním hlavně.

Při přistání posádka spustila pohon tanku ještě ve vzduchu. Záměrem bylo, aby kontakt se zemí probíhal za pohybu pásů, aby se minimalizovalo doprovodné přetížení. Po přistání musela posádka tanku vysunout křídla a ocasní plochy zevnitř vozidla, poté byl tank připraven k akci.

Úspěšné zkoušky létajícího tanku

V roce 1942 se uskutečnil nejméně jeden test létajícího tanku, za jehož řízením seděl oceněný zkušební pilot a pilot kluzáků Sergej Anochin. Stroj tažený těžkým bombardérem TB-3 se odlepil od země a ve vzduchu se choval stabilně.

Problémem však byl velmi vysoký aerodynamický odpor kluzáku, který způsoboval přehřívání motorů vlečeného letadla. V důsledku toho musel být vlek předčasně odpojen, načež A-40 KT úspěšně přistál. Přestože návrh splnil naděje do něj vkládané, nedočkal se dalšího vývoje. Rudá armáda se nevzdala práce na přistávání těžké techniky, ale soustředila se na používání padáků namísto křídel.

Zdroj: globalsecurity.org, en.wikipedia.org, redakce