T-45 končí, přichází Freedom: Výcvik budoucnosti s výkonem stíhačky a výdrží bombardéru

Americké námořnictvo čelí klíčovému rozhodnutí. Jeho starý, léty prověřený cvičný letoun T-45 Goshawk pomalu dosluhuje. A tak se hledá náhrada. Mezi kandidáty ale jeden vyčnívá – jmenuje se Freedom a pochází z dílny Sierra Nevada Corporation (SNC). Co ho odlišuje od ostatních? Umí to, co se ostatní učí jen ve virtuálním světě: přistát na letadlové lodi.

Letoun Freedom, který byl poprvé představen 21. srpna 2025 na sympoziu Tailhook Association, nepředstavuje žádný kompromis ani další vylepšení existujícího typu. Toto je úplně nový stroj, navržený od začátku čistě s jedním cílem – výcvik pilotů. A není to žádné „školní letadlo“ v pejorativním smyslu.

Freedom totiž bere výcvik vážně. Tvůrci mysleli na všechno, co z námořního pilota dělá opravdového profesionála – včetně extrémních podmínek, vysokého zatížení a ostrých přistání. Simuluje reálné scénáře tak přesně, že zapomenete, že nejste ve skutečné misi.

Jedná se o jediný letoun v soutěži, který nabízí plnou FCLP schopnost – tedy přistání napodobující ty na letadlové lodi, a to včetně dotyku s dráhou. Navíc má konstrukční životnost 16 000 hodin a zvládne až 35 000 takových přistání. To je velké číslo. A velký rozdíl oproti konkurenci.

Proč na FCLP tolik záleží?

Základní výcvik pilotů amerického námořnictva vždy obsahoval FCLP přistání. Jsou to tréninky na pozemních letištích, které ale simulují podmínky na palubě letadlové lodě. Ostré, náročné, bez prostor na chyby. Jenže v roce 2025 se námořnictvo rozhodlo FCLP z výcviku zcela vyřadit. Prý kvůli nákladům.

Ale ne všichni s tím souhlasí. Takové ústupky mohou ohrozit bezpečnost a připravenost budoucích pilotů. A právě zde Freedom nabízí pojistku. Letoun je navržen tak, aby umožnil návrat k tomuto typu tréninku kdykoliv v budoucnu. Bez nutnosti složitých úprav, bez výmluv.

Výkon, který připomíná stíhačku

Freedom není jen tradičně zkonstruovaný. Je také moderní. V kokpitu najdete širokoúhlý digitální displej. Letoun zvládne manévry až do +8 G, negativní přetížení -3 G a dosáhne úhlu náběhu 27°. K tomu prodloužené mise až o 40 %. A co provozní náklady? O 40 % nižší než u T-45. To je argument, který slyší každé ministerstvo obrany.

Letoun má díky digitálním technickým podkladům, které vlastní přímo americké námořnictvo, výhodu i do budoucna. Modernizace? Snadná. Integrace nových systémů? Bez problémů. Nákladné prodlužování životnosti? Netřeba.

Ve hře je víc uchazečů. Například T-7A Redhawk od Boeingu, TF-50N od Lockheedu a KAI nebo M-346N od Textronu a Leonarda (nyní jako Beechcraft). Jenže – a tady je ten háček – žádný z nich nemá konstrukci uzpůsobenou pro náporové přistání FCLP. Přizpůsobit je by znamenalo složitý a drahý vývoj. A to si Navy možná nechce dovolit. Nebo ano?

Zpátky ke kořenům

SNC ve svém návrhu vsadila na jistotu: schopnosti, které se osvědčily. A zároveň na modernizaci, kterou si budoucnost žádá. Otázka zní: Vsadí námořnictvo na bezpečnou tradici s moderním hávem, nebo zůstane u simulací, které nemusí vždy stačit? Freedom čeká. A budoucnost námořního výcviku s ním.