Tajemná raketa Burevestnik: Démon z Kremlu, nebo jen dobře načasovaná bublina?

Rusko tvrdí, že má v rukávu eso – raketu, která může obletět planetu, měnit trasu za letu a vydržet ve vzduchu klidně 15 hodin v kuse. Jmenuje se 9M730 Burevestnik a podle ruských médií právě úspěšně prošla testem. Test měl proběhnout 21. října. Údajně se ho účastnil i prezident Vladimir Putin osobně a hned u toho prohlásil, že jde o „unikátní výrobek“.

Raketa měla přeletět přes 14 tisíc kilometrů průměrnou rychlostí lehce pod tisícovkou – což je pořádně dlouhá trasa. Problém je, že o tom nikdo jiný nic neví. Žádné satelitní snímky, žádné varování o uzavřeném vzdušném prostoru, žádné ověřitelné údaje. Kromě ruských prohlášení prostě není k dispozici nic. Takže co to vlastně je? Průlom? Nebo jen další dobře načasovaná propaganda?

Starý nápad v novém kabátě

Na první pohled to vypadá jako něco z budoucnosti – raketa s jaderným pohonem, která má přepsat pravidla hry. Ale Burevestnik není žádná čerstvá novinka. O projektu se začalo mluvit už v roce 2001, i když tenkrát spíš šeptem.

Oficiálně se ukázal světu až v roce 2018, a to rovnou ve velkém stylu. Putin tehdy vystoupil s tím, že tato zbraň dokáže obejít americké protiraketové systémy a zcela změnit pojetí moderní války. Znělo to jako něco revolučního – a vlastně to tak zní pořád. Jenže mezi sliby a realitou je občas dost velká propast.

Z technického hlediska má raketa jaderný pohon – konkrétně malý reaktor, který ji může udržet ve vzduchu skoro neomezeně dlouho. Pro samotný start ale potřebuje klasický raketový booster. Délka? Zhruba 12 metrů, po odhození pomocné rakety asi 9. Průměr kolem 1,5 metru.

Rychlost? Na tu se tady moc nehraje

Přestože raketa údajně zvládá manévrování a změnu trasy, rychlostí žádné rekordy netrhá. Spekuluje se o 850 až 1300 km/h. To je pořád podzvukové pásmo – a to může být problém. Velký objekt, letící ne úplně rychle, je totiž pro radary jako na dlani.

Ruské zdroje tvrdí, že raketa je díky manévrovatelnosti prakticky nezachytitelná. Ale třeba analytici z Defence Express si to úplně nemyslí. Podle nich je to přehnané a právě rozměry spolu s rychlostí mohou znamenat spíš nevýhodu než výhodu.

Ruský originál? Ani náhodou

Zajímavé je, že Rusko není první, kdo s takovým nápadem přišel. V 60. letech měly USA podobný projekt – říkalo se mu SLAM (Supersonic Low Altitude Missile) a měl být vybaven jaderným reaktorem. Výsledek? Projekt byl zrušen kvůli extrémním rizikům, ceně a nevyzpytatelnosti chování střely.

Takže otázka zní: zvládli Rusové něco, co Američané vzdali před šedesáti lety? Nebo se jen snaží vytěžit maximum z dávného konceptu a přesvědčit svět, že to opravdu funguje?

Důležitý je i psychologický efekt

Ať už je Burevestnik reálný, nebo ne, jedno je jisté – ruské oznámení má dopad. Vysílá signál. Rusko chce ukázat, že má něco výjimečného. Něco, co by mohlo zvrátit pravidla hry. A v geopolitice je občas dojem důležitější než realita.

Pokud je střela opravdu funkční, znamená to, že se můžeme potýkat se zbraní, která bude neustále někde kroužit nad oceány a čekat na rozkaz. Pokud ne, zůstane jen strašákem, který má vyvolat strach.

Strach funguje i bez důkazů

Možná jsme svědky nástupu nové éry jaderného zastrašování. Možná jde jen o další dobře naaranžovaný příběh, který má vzbudit strach a získat pozornost. A možná – a to je na tom celé nejzajímavější – se nikdy nedozvíme, co z toho byla pravda a co jen dobře zahraná role.

Jisté ale je, že Burevestnik ukazuje, kam až jsou některé státy ochotné zajít. Nejen po technické stránce, ale i v tom, jak vyprávějí příběhy o své síle. Někdy totiž není důležité, co ta zbraň skutečně umí. Stačí, že se o ní mluví.

A jak se říká: když někdo začne mluvit o zbrani, která má být neviditelná, nezastavitelná a nezachytitelná, vyplatí se zbystřit. Ale ještě víc se vyplatí zeptat – kolik z toho je realita a kolik jen dobře načasovaná legenda.