Tanky obalené železem? „Ježčí ochrana“ ničí ruské stroje už po pár kilometrech

Jak daleko dojede tank, než se mu rozpadne převodovka? Podle ruských vojáků někdy ani ne 10 kilometrů. A důvod? Vlastní ochrana. Ano, čtete správně – to, co mělo tank ochránit před dronem, ho samo vyřadí z provozu. A není to ojedinělý případ, právě naopak – z fronty přichází stále víc podobných hlášení.

Zní to jako špatný vtip, ale je to realita ruské fronty. Drony proměnily způsob vedení války a ruská armáda hledá způsoby, jak se jim bránit. Jenže místo sofistikovaných systémů přichází s řešením, které víc připomíná kutilství pod tlakem než moderní obranu.

Nový fenomén ruských tanků

Na tancích T-72B3M nebo T-80BVM se tak začaly objevovat monstrózní konstrukce – přezdívané „ježci“, „mangály“ nebo třeba „salaše“. Jsou to kovové rámy, lana a trubky, které mají jediný úkol: ochránit tank před útokem ze vzduchu. Ale co když místo ochrany způsobí kolaps celého stroje?

Na to upozornil ruský tankista ve videu, které kolovalo na proruských kanálech a které analyzoval vojenský publicista Andrij Tarasenko (btvt.info). Popsal konkrétní případ, kdy byla na tank nainstalována ochranná klec z těžkých ocelových lan. Výsledek? Tank se rozbil po deseti kilometrech. Odešla boční převodovka. A není to výjimka.

Ochrana, která ničí vlastní techniku

Tyto přestavby výrazně zatěžují klíčové komponenty – zavěšení, podvozek, ale i věž samotnou. Pokud je konstrukce připevněna ke korbě, trpí pohon. Pokud naopak k věži, omezuje se její pohyb. Tank se pomalu otáčí, špatně míří, ztrácí na reakční rychlosti. Jinými slovy: co má chránit, nakonec brání v boji.

Vzpomínáte na „mangály“ z roku 2022? První pokus ruské armády, jak si poradit s dronovou hrozbou. Už tehdy se jim říkalo „mobilní hroby“. Konstrukce zakrývaly průzory, blokovaly komunikační zařízení a v případě zásahu mohly způsobit explozi samotného pancíře. Dnes se situace jen opakuje – v jiné podobě, se stejnými chybami.

Lehká ruka versus železná pěst

A co Ukrajinci? Ti šli jinou cestou. Vyvíjejí lehké sítě, tzv. „kapuce“, které sice nezastaví každý útok, ale nezatěžují tank. Nepřekáží pohybu, nevylučují elektroniku z provozu, a hlavně – nezničí vlastní stroj. Jejich přístup je promyšlený. Funguje. A inspiruje i další armády, včetně Číny.

Tak proč v tom Rusové pořád pokračují? Proč dál vyrábějí tyto „tankové ježky“, když je jasné, že nefungují? Odpověď je vlastně docela jednoduchá – improvizují. Chybí jim vybavení, vázne logistika, shora je na ně tlak, ale podpory se nedočkají. A tak si vojáci pomáhají po svém. Výsledek? Stroje obalené železem, které vypadají děsivě, ale prakticky nedávají smysl. Jsou těžké, špatně vyvážené a s pohonným systémem si zrovna nerozumí.

Je to paradox. Tank má být zbraň mobility. Nástroj síly. Ale pokud ho vlastní ochrana zastaví dřív, než dojede na bojiště, je k ničemu. A tak místo modernizace sledujeme, jak se šrotiště pohybuje po vlastních pásech – dokud se nerozpadne.