UFO z roku 1991 dodnes nemá vysvětlení. Co se v Miličíně tehdy skutečně stalo?

Představte si to – letní večer, ticho, klid a pak… rudé světlo nad polem. Ne blikající letadlo, ne meteorit. Skutečný objekt. A co víc – objekt, který jako by reagoval na pohyb lidí. Miličín, malá obec mezi Středočeským a Jihočeským krajem, se v roce 1991 stal svědkem událostí, které se dodnes nepodařilo rozluštit. A že se o to pokoušeli nejen zvědavci, ale i zkušení badatelé.

Jak to všechno začalo? Tři ženy z Prahy si přijely odpočinout na chalupu. Vzaly psa a vyrazily na večerní procházku. Klidná chvilka se ale rychle změnila v něco, co by si člověk netroufl vymyslet. Nad polem se objevila rudá koule. Tichá, pohybující se a – jak se zdálo – vnímavá. Sleduje nás? Testuje nás? Mění směr podle toho, jak se hýbeme?

Pak přišel moment, na který nezapomněly. Jedna z žen zůstala stát jako přimražená. Slyšela ostatní, ale nemohla se pohnout. Nešlo o paniku – spíš o něco, co vypnulo její tělo, ale nechalo zapnutou mysl. Takový zážitek se nedá jednoduše odbýt.

Nebyla to náhoda. Svědků bylo víc

Podobná svědectví začala přicházet i z dalších míst – z Mezna, Řepče nebo Ješetic. A shodovala se. V Mezně prý ženy viděly světelný útvar s postavou vysokou tři metry a jakýmsi tvorem po boku. Jedna upadla, druhá utekla, třetí zůstala stát neschopná pohybu.

V Řepči pracovnice kravína v šoku hlásila „třímetrového chlapa se psem“. V Ješeticích voják pozoroval podlouhlý objekt s okny, který se tiše vznášel a pak beze stopy zmizel. Zvláštní? Rozhodně. Ale náhoda sotva. Lidé, kteří se neznali, popisovali stejné věci. Ticho, rudé světlo, podivné postavy. A pak tu byl ještě další, snad nejzvláštnější fenomén.

Ztracený čas a změněné vnímání

„Missing time“, jak se tomu říká v odborných kruzích, se v Miličíně objevil opakovaně. Lidé ztráceli celé hodiny, vzpomínky nikde. Muž, který šel z noční směny, si pamatuje světlo nad lesem – a pak stál o třicet metrů dál. Hodinky ukazovaly o hodinu víc. A jak se tam dostal? Netuší.

Jiní popisovali pocit klidu, zpomaleného vnímání, dokonce euforii. Jako by se na chvíli ocitli mimo realitu. „Byl jsem tam, ale jako by všechno ztratilo význam,“ řekl jeden z nich.

Zima přinesla další důkaz

V prosinci, když už se zdálo, že je po všem, se jedna ze svědkyň vrátila na chatu. A u verandy objevila v čerstvém sněhu šest otisků. Každý měřil 21×12 cm, měl čtyři „prsty“, žádnou patu. Co je nejpodivnější – stopy nikam nevedly. Žádné stopy k nim ani od nich. A okolní sníh byl zcela neporušený. Jako by něco přistálo… a zmizelo.

Lidé z okolí, kteří si vedou záznamy o počasí, potvrdili, že v noci opravdu nasněžilo. A právě to je klíčové – ty podivné otisky ve sněhu tam musely vzniknout těsně předtím, než paní V. P. dorazila. Nešlo o žádnou zvířecí stopu, ani o člověka. A už vůbec to nevypadalo jako nějaký špatný vtip.

Na místo vyrazil tým Projektu Záře. Badatelé Jaroslav Mareš a Vladimír Šiška zmapovali výpovědi, zkoumali situaci a porovnávali data. A rychle vyloučili běžná vysvětlení: žádný vrtulník by tak dlouho nevydržel ve vzduchu bez zvuku. Poloha Měsíce tehdy neseděla. Balón? Taky ne. Získali i ručně kreslené nákresy od svědků – orientaci objektů, směr pohybu, místa výskytu. Vše dávalo znepokojivě smysl.

Ticho, které nahání strach

Jedna věc se objevovala ve výpovědích znovu a znovu. Ticho. Objekt visel ve vzduchu, pohyboval se, „skenoval“ domy. Ale nevydával žádný zvuk. Žádný šum, žádné vibrace. Prázdno. A právě to prázdno bylo podle mnohých to nejděsivější – i nejpřitažlivější. Někteří popsali, že se cítili „objatí“. Jiní mluvili o nadpozemském klidu.

Proč právě tady? A proč tehdy? Na tyto otázky dodnes nikdo neodpověděl. Proč Miličín? Proč v létě 1991 a pak znovu v zimě? Proč kombinace fyzických otisků, psychických stavů a vizuálních jevů?

Někteří se domnívají, že šlo o vojenský test. Jiní mluví o kontaktu s mimozemskou civilizací. Ale žádná z teorií nezahrnuje všechno – ticho, paralýzu, postavy, stopy, ztrátu času. A možná právě proto zůstává případ tak silný. Možná se svět na chvíli „ohnul“. A něco (nebo někdo) vstoupil. Beze slov a beze zvuku.