Ukrajina čelí nové ruské zbrani. Klouzavá puma s proudovým pohonem má dolet 200 km

Ruská armáda ukazuje, že improvizace se dá přetavit ve smrtící nástroj. Tentokrát je řeč o jejich nové klouzavé bombě UMPK-PD, která na první pohled působí jako obyčejná kombinace starého a levného vybavení. Jenže to, co vypadá jako „skládačka z garáže“, ve skutečnosti mění rovnováhu sil na ukrajinském bojišti.

UMPK-PD je zatím nejnovější přírůstek do řady ruských improvizovaných naváděných pum. Tentokrát ale s jedním podstatným rozdílem – má vlastní proudový motor. To znamená jediné: mnohem delší dolet. Zatímco dříve ruské letouny musely přiblížit až na vzdálenost 50 až 70 kilometrů, teď mohou zůstat až 200 kilometrů od cíle. A to už je zásadní taktická výhoda.

Kde se vlastně tato puma vzala? Jedna nevybuchlá byla nalezena 20. října 2025 v Poltavské oblasti na Ukrajině. Odtud už byl jen krok k podrobným analýzám. Zjistilo se, že základem je stará bomba FAB-500T, ke které byl připojen naváděcí modul UMPK a – pozor – komerčně dostupný proudový motor od čínské firmy Swiwin, běžně používaný v modelářství. Překvapivé? Možná. Ale hlavně účinné.

Подрыв российской авиабомбы ФАБ-500Т с УМПКhttps://t.co/O2AV7swScw #всрф #нанотехнологии pic.twitter.com/2jDkwRlUzD

— Necro Mancer (@666_mancer) October 21, 2025

Z garáže na bojiště

UMPK-PD je pokračováním ruské tradice v improvizaci. Od roku 2023 se na frontě objevily různé varianty bomb s křídly, naváděním a vylepšenou elektronikou. Vývoj neprobíhá v přísně utajovaných laboratořích, ale často přímo na frontě. Technici z jednotek zkouší, kombinují, testují. Výsledkem je zbraň, která je levná, dostupná a nečekaně efektivní.

A co je na tom nejzajímavější? Vývoj těchto zbraní často financují sami vojáci nebo jejich příznivci prostřednictvím ruských nacionalistických Telegram kanálů. Tyto iniciativy mají požehnání Kremlu. Proč? Protože odlehčují přetíženému zbrojnímu průmyslu, který má na starosti složitější výzbroj.

Co dělá UMPK-PD tak účinnou?

Je to kombinace více faktorů. Nový tvar bomby s kratší a hladší přídí snižuje odpor vzduchu. Křídla, která se rozvinou po odhozu, zajišťují stabilní let. Bomba se po odhození otočí o 180 stupňů, aby křídla směřovala nahoru – podobně jako u západních systémů. Let je tichý, nenápadný a pro radary prakticky neviditelný.

Aby toho nebylo málo, novější verze využívají 12anténní satelitní moduly odolné proti rušení. Ukrajinská armáda se dlouhodobě snaží tyto signály blokovat, ale Rusko zjevně reaguje – čím víc antén, tím větší šance, že bomba najde cíl.

A proč je to pro Ukrajinu problém? Jednoduše řečeno – protože se těžko brání. Ukrajinská PVO není navržená na to, aby zvládala nízko letící, malé pumy bez tepelné nebo radarové stopy. Detekce je těžká a zásah ještě těžší. Navíc se ukrajinská obrana spoléhá na omezené zásoby munice a zpožděné západní dodávky. Výsledkem jsou častější údery hluboko v ukrajinském týlu – tam, kde by obrana měla být nejsilnější.

Je to ruská verze JDAM?

Dalo by se to tak říct. Zatímco Západ sází na sofistikované systémy jako JDAM-ER nebo AASM Hammer, Rusko zvolilo jinou cestu – levnou a dostupnou. Výsledek? Zbraň, která se může vyrábět ve velkém a přitom plnit své cíle.

Zní to jako paradox? Možná. Ale UMPK-PD je důkazem, že i v moderní válce může improvizace překvapit. A právě v tom je její síla.