Ukrajinská AI „slyší“ nepřátelské palebné pozice a okamžitě vrací úder

Na ukrajinské frontě probíhá nekonečná hra mezi dělostřelci. Kdo první najde a zničí protivníkovu palebnou pozici, má navrch.

I když protibaterijní radary odvedou skvělou práci, jsou drahé a snadno se stávají cílem. Ukrajinci proto začali používat jednodušší, ale chytré řešení – akustické senzory od firmy Vidar Systems.

Na bitevním poli můžete jen stěží nastražit uši a zjistit, odkud nepřátelské granáty přicházejí. Právě toto ale umějí akustické senzory Vidar Systems. Jsou dvě verze. Menší s pěti mikrofony zachytí zvuk na vzdálenost kolem 10 km a váží jen 25 kg. Větší s deseti mikrofony pokryje ještě větší oblast.

Když nepřátelský minomet vystřelí, zvuk zabere různě dlouhou dobu, než dorazí ke každému mikrofonu. Počítač pak rychle propočítá, odkud střela přišla, a označí cíl na mapě. Ukrajinci mohou obratem odpovědět palbou či poslat dron na průzkum.

Naslouchání nepřátelským dělostřelcům není žádný nový trik. Už za první světové války se podobné systémy používaly k hledání dělostřeleckých baterií – a dokonce i letadel. Jenže dřív bylo třeba lidské ucho a kalkulačka. Dnes tuto práci dělá umělá inteligence, která zvuk nejen analyzuje, ale dokáže filtrovat i šum a rušivé zvuky.

Protibaterijní radary sledují trajektorii výstřelu a vypočítávají, odkud přišel. Jsou přesnější než akustické senzory, ale mají své nevýhody. Jsou drahé a náročné na provoz, jsou velké a snadno odhalitelné. A také nejsou tak dobré proti minometům.

Oproti tomu akustické senzory jsou malé, levné a lze je snadno rozprostřít přímo na bojišti. Nejsou tak přesné jako radar, ale skvěle si poradí s detekcí malých minometů, které mohou radar snadno zmást.

Válka na Ukrajině ukazuje, že moderní technologie nejsou jen o sofistikovaných dronech nebo raketových systémech. Někdy stačí starý dobrý princip „poslouchej a jednej“, vylepšený trochou umělé inteligence. A právě to dělají akustické senzory Vidar Systems.