Foto: Fujiwara Y, Jimi N, Sumida PYG, Kawato M, Kitazato H / Wikimedia Commons (CC BY 4.0)

Vědci objevili na mořském dně nového tvora živícího se kostmi

Vědci vypustili aligátory do hloubky 2 000 metrů na dno oceánu, aby zjistili, jak si na této neobvyklé svačině pochutnají hlubinní živočichové. Nyní se vracejí s publikovanou studií a novými šťavnatými podrobnostmi.

Již v únoru 2019 provedli vědci z Louisiana Universities Marine Consortium (LUMCON) vůbec první experiment s pádem plazů do oceánu. „Pád“ je situace, kdy zvíře (obvykle něco velkého a statného, jako je velryba) zemře a jeho mršina spadne na mořské dno a poskytne neuvěřitelnou hostinu pro řadu hlubokomořských živočichů.

Mořským vědcům pád poskytuje jedinečné informace o hlubokomořských ekosystémech a potravních řetězcích, protože vidí, kdo a kdy se objevuje a co kdo žere. Tým LUMCON chtěl zjistit, jak budou hlubinní živočichové v Mexickém zálivu reagovat na neobvyklý zdroj potravy – aligátory, kteří se běžně vyskytují spíše ve sladkovodním prostředí. I když ne vždy.

Ve studii publikované v časopise PLOS One tým předpokládá, že tvrdé kůže tří amerických aligátorů by mohly potenciálně bránit některým mrchožroutům, kteří nejsou zvyklí na to, že jejich večeře přichází v takovém ochranném obalu. Ukázalo se, že tomu tak není.

Jeden aligátor byl zaplaven stejnonožci Bathynomus giganteus, o nichž je známo, že na potravu reagují velmi rychle. Během 24 hodin pronikli do kůže, prodrali se skrz ni a začali požírat potravu zevnitř.

Druhý kus byl za pouhých 51 dní zcela zbaven všech měkkých tkání a zůstala po něm jen páteř a lebka. Vědcům to však poskytlo první důkaz o existenci zcela nového druhu červa, který se živí kostmi. Zdá se, že jde o nového člena čeledi Osedax, který bude v pravý čas pojmenován. Je to poprvé, co byl nějaký Osedax spatřen v Mexickém zálivu.

Třetího aligátora postihl neznámý osud. První pozorování pořízená o osm dní později odhalila prázdný provaz. Poblíž bylo nalezeno 20kilogramové závaží, okov a část lana (vše sloužilo k zatížení aligátora). Zjevně se o něj zachytilo něco, co se s ním nechtělo dělit o štěstí.

Výpočet toho, co by mohlo táhnout kombinovanou váhu mršiny aligátora a předmětů (asi 36 kilogramů) a má sílu skusu, která by dokázala lano čistě přetrhnout, dává podezření na velkého žraloka.

Zdroj: Live Science, CNET, redakce

Tags