Vědci objevili na mořském dně nového tvora živícího se kostmi

Líbí se vám toto téma?
Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Máte na to vlastní názor?
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.

Vědci vypustili aligátory do hloubky 2 000 metrů na dno oceánu, aby zjistili, jak si na této neobvyklé svačině pochutnají hlubinní živočichové. Nyní se vracejí s publikovanou studií a novými šťavnatými podrobnostmi.

Již v únoru 2019 provedli vědci z Louisiana Universities Marine Consortium (LUMCON) vůbec první experiment s pádem plazů do oceánu. „Pád“ je situace, kdy zvíře (obvykle něco velkého a statného, jako je velryba) zemře a jeho mršina spadne na mořské dno a poskytne neuvěřitelnou hostinu pro řadu hlubokomořských živočichů.

Mořským vědcům pád poskytuje jedinečné informace o hlubokomořských ekosystémech a potravních řetězcích, protože vidí, kdo a kdy se objevuje a co kdo žere. Tým LUMCON chtěl zjistit, jak budou hlubinní živočichové v Mexickém zálivu reagovat na neobvyklý zdroj potravy – aligátory, kteří se běžně vyskytují spíše ve sladkovodním prostředí. I když ne vždy.

Ve studii publikované v časopise PLOS One tým předpokládá, že tvrdé kůže tří amerických aligátorů by mohly potenciálně bránit některým mrchožroutům, kteří nejsou zvyklí na to, že jejich večeře přichází v takovém ochranném obalu. Ukázalo se, že tomu tak není.

Jeden aligátor byl zaplaven stejnonožci Bathynomus giganteus, o nichž je známo, že na potravu reagují velmi rychle. Během 24 hodin pronikli do kůže, prodrali se skrz ni a začali požírat potravu zevnitř.

Druhý kus byl za pouhých 51 dní zcela zbaven všech měkkých tkání a zůstala po něm jen páteř a lebka. Vědcům to však poskytlo první důkaz o existenci zcela nového druhu červa, který se živí kostmi. Zdá se, že jde o nového člena čeledi Osedax, který bude v pravý čas pojmenován. Je to poprvé, co byl nějaký Osedax spatřen v Mexickém zálivu.

Třetího aligátora postihl neznámý osud. První pozorování pořízená o osm dní později odhalila prázdný provaz. Poblíž bylo nalezeno 20kilogramové závaží, okov a část lana (vše sloužilo k zatížení aligátora). Zjevně se o něj zachytilo něco, co se s ním nechtělo dělit o štěstí.

Výpočet toho, co by mohlo táhnout kombinovanou váhu mršiny aligátora a předmětů (asi 36 kilogramů) a má sílu skusu, která by dokázala lano čistě přetrhnout, dává podezření na velkého žraloka.

Zdroj: Live Science, CNET, redakce

Líbil se vám článek?
Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Máte na to vlastní názor?
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *