Z vraku lodi z druhé světové války unikají do oceánu toxiny. Znečišťují moře i další vraky?

Za dobu své existence sloužil John Mahn třem klíčovým účelům. Za prvé, loď sloužila jako rybářský trawler. Poté ji Německo během druhé světové války přeměnilo na hlídkovou loď, na kterou nakonec zaútočila britská letadla a potopila ji.

Jak píše server SciTechDaily, loď John Mahn od té doby strávila posledních 80 let ovlivňováním mikrobiologie a geochemie oceánského dna v Severním moři; Nyní dává vědcům vzácnou příležitost studovat, jak mohou staré vraky lodí znečišťovat mořské hlubiny.

V nové studii publikované v časopise Frontiers in Marine Science zkoumal výzkumný tým z Gentské univerzity, belgického Muzea přírodních věd a Flanderského námořního institutu vzorky z trupu lodi a okolních sedimentů. Zjistili, že nebezpečné materiály z výbušnin na palubě lodi John Mahn, zásobníku uhlí a korodující ocelové konstrukce významně řídily chemii okolních sedimentů a mikrobiální ekologii, uvedli autoři v abstraktu studie.

Tyto výsledky navíc vyvolávají otázky týkající se dalších vraků lodí rezivějících na mořském dně (OSN odhaduje, že celkem existují asi tři miliony vraků) a co bychom s nimi měli dělat. Podle tiskové zprávy je jen Severní moře poseto nespočtem dalších vraků lodí a letadel, stejně jako bojových látek a milionů tun konvenční munice, jako jsou granáty a bomby.

John Mahn na moři

Předtím, než John Mahn sloužil jako hlídkový člun pro Němce, dostal rybářské identifikační číslo BX 221. To trvalo od září 1932 do roku 1939, kdy se stal součástí 13. flotily výsadkových člunů, známé jako Vorpostenflottille 1302.

V roce 1942, během německé námořní operace Channel Dash, zaútočilo na loď poblíž belgického pobřeží britské královské letectvo. Flotila 1302 se spojila s Vp 1303 během operace Cerberus, pokusu pomoci třem německým bitevním lodím (Scharnhorts, Gneisenau a Prinz Eugen) prorazit přes Lamanšský průliv do Severního moře, aby se mohly vrátit pod dodatečnou ochranou do Němci okupovaného Norska.

Během operace zaútočilo na Vp 1302 242 britských letadel, což byla v té době největší denní operace Bomber Command za války. Zatímco tři německé bitevní lodě vyvázly v podstatě bez úhony, John Mahn zasáhly dvě letecké bomby. Ta se okamžitě potopila a při útoku zahynulo 12 členů posádky.

Vliv vraků lodí na životní prostředí

„Široká veřejnost se často zajímá o vraky lodí kvůli jejich historické hodnotě,“ uvádí v tiskové zprávě Josefien Van Landuyt, doktorand na Gentské univerzitě v Belgii a jeden z autorů studie. “Potenciální dopad těchto vraků na životní prostředí je ale často přehlížen.“

Odhady například uvádějí, že vraky lodí z první a druhé světové války obsahují dohromady až 20 milionů tun ropných produktů, uvádí se ve zprávě. „I když vraky mohou fungovat jako umělé útesy a mají obrovskou vypovídací hodnotu pro člověka, neměli bychom zapomínat, že se může jednat o nebezpečné, člověkem vytvořené objekty, které byly neúmyslně vneseny do přírodního prostředí,“ říká Van Landuyt. „Dnes jsou nové vraky odstraňovány právě z tohoto důvodu.“

V rámci projektu North Sea Wrecks, který se zabývá toxickým dědictvím války, Van Landuyt a jeho kolegové konkrétně zkoumali vrak lodi John Mahn v belgické části Severního moře a zjišťovali, jak se formují místní mikrobiální společenstva a zda má vrak stále vliv na okolní sedimenty.

Vědci zjistili různou míru a koncentraci toxických znečišťujících látek, včetně těžkých kovů, jako je nikl a měď; polycyklických aromatických uhlovodíků; arsenu a výbušných sloučenin. Jinými slovy, tým zjistil, že loď skutečně ovlivňuje mikrobiom ve svém okolí.

„Lidé často zapomínají, že pod mořskou hladinou jsme my, lidé, již značně ovlivnili místní živočichy, mikroby a rostliny, které tam žijí, a stále ovlivňujeme, vyplavujeme chemikálie, fosilní paliva, těžké kovy z (někdy sto let starých) vraků, o kterých si ani nepamatujeme, že tam jsou,“ říká Van Landuyt. „Zkoumali jsme pouze jednu loď, v jedné hloubce, na jednom místě.“

Zdroj: scitechdaily.com, redakce