Zásadní chyba Polska: Promarněný potenciál pro rozvoj vojenského letectví

Polsko nakupuje moderní bojová letadla, ale nesnaží se o přenos technologií. V tomto ohledu Polsko nezapadá do trendů, které převládají v zemích, jež kladou velký důraz na rozvoj svých obranných schopností.

Před měsícem se uskutečnil let prvního prototypu tureckého víceúčelového bojového letounu 5. generace TAI TF-X KAAN. Ambice jsou vysoké, protože během 20 let (od roku 2010 do roku 2028-30) hodlá země, která je z hlediska zbrojení stále považována za zaostalou na konci 20. století, vyvinout a uvést do provozu vysoce sofistikovaný a pokročilý bojový letoun. Bude v drtivé většině vyráběn místním průmyslem a vybaven převážně tureckými zbraněmi.

Turecké letectvo (Türk Hava Kuvvetleri) tak získá nejmodernější letoun, který nahradí zcela zastaralou rodinu F-4 Phantom II a nejstarší F-16. Domácí průmysl se zároveň zařadí do elitní skupiny výrobců víceúčelových bojových letounů. To má svůj politický význam, zejména proto, že po faktickém vyloučení Turecka z programu JSF/F-35 bude KAAN v souladu s nejnovějšími trendy doplněn o bezpilotní letouny Kizilelma a Anka-3.

Globální trendy

Podobné programy realizuje mnoho západních zemí. V čele samozřejmě stojí USA se svými programy NGAD (realizovaný americkým letectvem) a F/A-XX (realizovaný americkým námořnictvem), nepočítaje v to pokračování mezinárodního programu JSF/F-35 nebo program Loyal Wingman.

Budoucí trendy má určovat relativně málo vysoce sofistikovaných (patřících do tzv. 6. generace), těžko odhalitelných (vyrobených technologií stealth) víceúčelových strojů. Nebudou to ani tak bojové letouny v tradičním slova smyslu, ale jádra celých vojenských systémů.

Kolem takového pilotovaného letounu má být postaven celý bojový tým, který se bude skládat především z různých bezpilotních letounů: menších (typu XQ-58 Valkyrie) i větších (i bezpilotní varianty NGAD nebo F/A-XX). Vedle poněkud jednodušších letounů F-35 Lightning II a bombardérů B-21 Raider a B-52 Stratofortress umožní tyto letouny Spojeným státům zaujmout dominantní postavení ve vojenském letectví.

Generační posun bude opět vyžadovat vývoj a zavedení do výroby řady špičkových technologií, zejména těch, které souvisejí se stealth a širší elektronikou a avionikou. Důležitý bude rovněž vývoj nových pohonných a „cloudových“ technologií a nasazení umělé inteligence na podporu pilota.

Evropské stroje nové generace, jako je francouzsko-německo-španělský FCAS/SCAF nebo britsko-italsko-japonský GCAP, mají vypadat velmi podobně. V obou případech byla vytvořena výkonná konsorcia složená z místních lídrů leteckého průmyslu. Švédové, kteří se od programu GCAP odpojili, zůstávají poněkud stranou.

Bojové letouny po asijsku

Velké vzrušení vyvolává také korejsko-indonéský program letounů KF-21. Korejci (v praxi jasně dominantní hráč v konsorciu), stejně jako Turci, učinili velký pokrok na cestě k novému stroji, i když volí poněkud odlišný přístup. První verze, Block 1, vstoupí do služby relativně brzy, ale půjde spíše o něco mezi letounem 4. a 5. generace.

Očekává se, že Block 2 již bude letounem 5. generace a Block 3 perspektivnějším strojem, možná dokonce ekvivalentem 6. generace, s celou řadou schopností pro práci s bezpilotními letouny. Tento evoluční přístup se zdá být stejně originálním řešením jako opatrným. Saúdská Arábie bude partnerem při vývoji budoucích verzí.

Polsko zaostává za ostatními

Polsko zakoupilo 32 letounů F-35A, které za několik let umožní skokové zvýšení schopností letectva (ačkoli program cílové verze Block 4 má zpoždění). Bohužel nebyla vyvinuta žádná snaha o transfer technologií nebo účast na výrobě letounu, což se například Finsku podařilo bez problémů o něco později. V nepříliš vzdálené budoucnosti se plánuje nákup dalších 32 bojových letounů v konfiguraci strojů pro vzdušnou nadvládu (a kolem let 2035-40 bude nutné F-16 nahradit).

Podle generálního inspektora letectva Ireneusze Nowaka se zvažují tři možnosti: další F-35 s rozšířenými schopnostmi (např. s britskými střelami vzduch-vzduch Meteor), americký F-15 a evropský Eurofighter Typhoon.

Několikrát zmíněný zájem o korejsko-indonéský program byl nejspíše novinářskou kachnou. Bohužel chybí informace o případném zájmu Polska o budování průmyslových kompetencí souvisejících s potenciálním nákupem, stejně jako se jako promarněné příležitosti jeví nákupy FA-50 a F-16.

To znamená, že miliardové programy nebudou přínosem pro polskou ekonomiku, zatímco jejich budoucí využití, pokud se na výrobě nebude podílet místní průmysl, bude nelehkým úkolem. Zájem není ani o méně ambiciózní program velkého bezpilotního stroje s proudovým pohonem.

Kromě výše zmíněné „Valkyrie“ se vyvíjejí i další podobné letouny, například australský MQ-28 Ghost Bat. Dříve či později bude Polsko stát před nutností pořídit tento typ letounů, aby odlehčili F-35 a zároveň plně využilo jejich schopností. Zůstane i v tomto případě vydáno na milost a nemilost externím dodavatelům? To ukáže čas.

Zdroj: Wikipedia, WP Tech, redakce