Zbraně z Kremlu ztrácí lesk? Indie místo S-500 montuje vlastní S-400

Na první pohled by se mohlo zdát, že Rusko dostalo od Indie ránu. Nejnovější protivzdušný systém S-500 měl být chloubou ruského zbrojního průmyslu, ale Dillí o něj nestojí. Jenže místo toho si Indie objednává dalších pět kusů S-400, systému, který už dobře zná. A tím se celý příběh otáčí – Rusko sice neprodá to nejnovější, ale přesto inkasuje pořádný balík. Jak to celé dává smysl? Proč říct ne „novince“? Představte si to z indického pohledu.

Máte doma systém, který funguje, osvědčil se během konfliktu s Pákistánem a víte, jak s ním zacházet. A teď vám někdo nabízí jeho novější, dražší a složitější verzi, kterou navíc ještě nikdy nikdo v boji pořádně neviděl. Vsadíte na jistotu, nebo na neprověřenou novinku?

Indie si vybrala první možnost. A není se čemu divit. S-400 má svoje místo v indické obraně už několik let, armáda je na něj zvyklá, logistika funguje. U S-500 zatím není jisté skoro nic – jestli ho Rusko dokáže vyrábět, kolik jich má, a jestli by vůbec přišly včas.

Z ruských hal do indických továren

Další dílek skládačky: část nových S-400 má být vyrobena přímo v Indii. Nejen že tím Dillí ušetří čas – protože ví, že se na ruské dodávky teď úplně spolehnout nedá – ale zároveň tím posílí vlastní průmysl. Tento krok krásně zapadá do politiky „Make in India“. Indie se už teď snaží vyrábět si zbraně sama – ať už jde o pušky AK-203 nebo letecké součástky. Pokud se jí podaří montovat i složité systémy jako S-400, posune se o další krok blíž k soběstačnosti.

S-500 neprošel, S-400 zaplatí účty

Rusko neprodalo svůj nový S-500. Ale i tak si může mnout ruce. Objednávka pěti S-400 za několik miliard dolarů přináší do ruské zbrojovky tolik potřebnou hotovost. A to právě teď, kdy ekonomika kvůli válce s Ukrajinou a mezinárodním sankcím dostává zabrat. Historie navíc ukazuje, že podobné obchody umí zbrojní průmysl udržet nad vodou. V 90. letech Rusku pomohly exportní zakázky dotáhnout vývoj zbraní, na které doma chyběly peníze – třeba slavné střely Ch-35. Teď by mohla podobná situace nastat znovu.

Co když Rusko nestíhá?

Tady ale vyvstává otázka: dokáže Rusko vůbec všech pět S-400 dodat? Z původní objednávky z roku 2018 dostala Indie zatím tři kusy. Původní plán byl jasný – zbytek objednaných S-400 měl dorazit do konce roku 2023. Jenže realita to zase celé zamotala. Dodávky se odsouvají až na rok 2026. Co za tím stojí? Kombinace známých potíží: válečné ztráty, zpomalená výroba, nedostatek dílů a celkově přetížená logistika.

Indie si to ale nechce nechat líbit. A není divu. Mít něco objednané a roky čekat? To je problém, zvlášť u klíčové obranné techniky. Proto se čím dál víc mluví o tom, že si část výroby převezme sama. Nedává to jen ekonomický smysl – je to taky otázka spolehlivosti. Když si to sestavíme doma, víme, kdy to bude hotové. A nemusíme viset na ruském kalendáři.

Zvažuje Indie i jiné partnery?

Tady to začíná být zajímavé. V zákulisí se šeptá, že Indie pokukuje po alternativách. Jedním z možných dodavatelů je Turecko. Turecko mezitím tiše pracuje na svém. Snaží se zlepšit vztahy s Američany a zároveň ukazuje, že má co nabídnout i jinde – třeba právě Indii. Pokud by se tento zájem proměnil v reálnou dohodu, pro Rusko by to nebyl jen tak ledajaký zádrhel. Mohlo by přijít o klíčového partnera a kus vlivu v regionu. Jenže není to tak jednoduché.

Indie a Rusko toho spolu zažily hodně. Jejich vztah je postavený na dlouhodobé spolupráci, vzájemné důvěře a strategickém porozumění. To se hned tak nerozpadne. Toto partnerství má hlubší kořeny než jen jeden zbrojní obchod. A právě tento konkrétní případ to skvěle ukazuje. I když Rusko nepřesvědčilo Indii, aby si pořídila jeho nejnovější S-500, pořád se obě strany domluvily – rozšíří dodávky S-400 a část výroby proběhne přímo v Indii. To není málo.

Jistota vítězí nad novinkou

Takže – kdo z toho vlastně vyšel jako vítěz? No, ve výsledku oba. Indie získá techniku, kterou zná, a ještě si ji bude moct částečně vyrábět sama. Posílí tím vlastní obranný průmysl a nebude tolik závislá na dovozu. A Rusko? I bez novinky v katalogu získá miliardový kontrakt, který mu přinese tolik potřebné peníze.

Zbrojní kontrakty totiž nejsou jen o tom, kdo má lepší raketu. V zákulisí hrají roli úplně jiné faktory – politika, dlouhodobé vztahy, důvěra, logistika nebo třeba domácí výroba. A právě tato mozaika rozhodla i tentokrát. Na první pohled to vypadalo jako zklamání. Ale když se na to podíváme zblízka, najdeme v tom i strategické výhody – pro obě strany.