Ze sluneční skvrny byly pozorovány podivné rádiové emise

Nová studie uvádí, že dlouhotrvající silný rádiový záblesk, který se objevil na Slunci v roce 2016, byl silně kruhově polarizovaný a odehrál se přímo nad sluneční skvrnou. Záblesk může vrhnout světlo na možná podobné události detekované u červených a hnědých trpaslíků, i když je mnohem slabší.

Dne 9. dubna 2016 astronomové zaměřili na Slunce soustavu Very Large Array (VLA) Karla Janského, aby změřili jeho aktivitu v rozsahu 1 až 4 gigahertzů s mnohem vyšším prostorovým rozlišením, než je obvykle možné. Objevili rádiový zdroj ve sluneční atmosféře nad skupinou slunečních skvrn, který vysílal na frekvenci až 1,7 GHz po celou dobu 4,5 hodiny pozorování.

„Objevili jsme zvláštní typ dlouhotrvajících polarizovaných rádiových záblesků vycházejících ze sluneční skvrny, které přetrvávají více než týden,“ uvedl ve svém prohlášení Sijie Yu z Technologického institutu v New Jersey. „To je zcela odlišné od typických přechodných slunečních rádiových záblesků, které obvykle trvají několik minut nebo hodin. Je to vzrušující objev, který má potenciál změnit naše chápání hvězdných magnetických procesů.“

Magnetická pole nad slunečními skvrnami jsou tisíckrát silnější než na Zemi, a proto byly frekvence pozorovaných emisí mnohem vyšší než na Zemi – Yu a jeho spoluautoři se však domnívají, že se děje něco podobného.

Emise byly mnohem silnější v záblescích, které se objevovaly v průměru jednou za pět minut. Jiné přístroje pozorující ve stejnou dobu, ale s nižším rozlišením, rovněž detekovaly rádiové záblesky emisí na nižších frekvencích v průběhu několika dní. Zajímavé je, že tyto záblesky se nekryly s aktivitou erupcí, ani nevykazovaly očekávaný vztah s rentgenovými emisemi.

Důležitější je však pravděpodobně srovnání s emisemi pozorovanými u hvězd typu M (červených trpaslíků). Tyto hvězdy jsou příliš daleko na to, abychom mohli zjistit, zda rádiové záblesky pocházejí z celé hvězdy nebo z určité oblasti, která může být zatížena hvězdnými skvrnami.

Jsou také stokrát nebo tisíckrát silnější než ty, které zaznamenala VLA. Nicméně je známo, že tyto typy hvězd mají hodně hvězdných skvrn (což může ztížit detekci planet v jejich okolí), takže souvislost je pravděpodobná.

Pozoruhodné je, že nejenže jsou tyto rádiové záblesky u trpasličích hvězd také vysoce kruhově polarizované, ale mohou se vyskytovat i bez výrazných vzplanutí. Přesto se autoři domnívají, že jejich vysvětlení nelze aplikovat na záblesky pozorované u trpasličích hvězd s nejnižší teplotou, které postrádají sluneční skvrny.

„Pochopením těchto signálů z našeho Slunce můžeme lépe interpretovat silné emise z nejběžnějšího typu hvězd ve vesmíru, M-trpaslíků, které mohou odhalit základní souvislosti v astrofyzikálních jevech,“ uvedl profesor Dale Gary.

Zdroj: Gizmodo, Independent, redakce