Natter: Německá sebevražedná stíhačka na jedno použití. A s pilotem uvnitř

Když už bylo jasné, že Luftwaffe je na kolenou, začali Němci zkoušet opravdu neobvyklé věci. V roce 1944 už jim chyběli nejen piloti, ale i letadla a letiště.

Bombardování ničilo výrobu a zkušenosti mizely rychleji než náboje v zásobníku. A tak přišel nápad, který zní jako z jiné galaxie. Bachem Ba 349 Natter. Stíhačka, která startovala jako raketa. A po útoku se měla sama rozpadnout. Letoun měl být jednoduchý, levný a nenáročný. Většina konstrukce byla ze dřeva – kovů už totiž moc nezbylo.

Vzlet? Žádná letištní dráha. Natter stál ve vzpřímené poloze na odpalovací rampě a letěl vzhůru jako raketa. Pomáhaly mu při tom pomocné motory, které se odhodily za letu. A pilot jen čekal, až bude stroj skoro nahoře. Teprve pak převzal řízení a připravil se k útoku.

Útok měl být rychlý, brutální a hlavně účinný. Celá přední část trupu ukrývala několik desítek neřízených raket. Kryt se odhodil a pak už následovala salva – buď 24, nebo 32 střel. Bylo jedno, jestli míří úplně přesně. Rakety měly zasypat oblast před letounem a rozmetat vše, co se tam nacházelo. Byl to útok na blízko. A bez možnosti opakování.

Po útoku měl pilot stroj opustit. Vyskočit a snést se na padáku. Stejně tak hlavní raketový motor (nejcennější část) měl také přistát pomocí padáku, aby se dal znovu použít. Zbytek stroje byl zničen. Tak to bylo plánováno. Dřevěné části nemělo smysl zachraňovat.

Bachem Ba 349 byl jednorázový. Doslova. Měl vzlétnout, zaútočit a rozpadnout se. Fungoval jako zbraň i jako sebevražedná mise – i když pilot měl přežít. V některých verzích se dokonce počítalo s tím, že by pilot nasměroval letoun přímo do nepřátelského bombardéru. Tváří v tvář.

Natter měl výkon, který naháněl hrůzu. Za šest minut měl vystoupat do výšky 14 kilometrů. A dosahoval rychlosti až 0,95 Machu, tedy skoro jako zvuk. Trup byl dlouhý 6 metrů. Křídla jen 3 metry. Suchá hmotnost – 800 kilo. Ale když se natankoval a vyzbrojil, vážil přes dvě tuny.

Projekt se dotáhl až ke zkouškám. Několik startů bez pilota. A pak i jeden s pilotem, který bohužel skončil smrtí. Lothar Sieber nepřežil. Ale možná, jak se spekuluje, tehdy Natter překonal rychlost zvuku.

Do boje se ale nikdy nedostal. Válka skončila. Projekt byl zastaven. A pár ukořistěných kusů se po válce testovalo v USA, Británii i SSSR. Ale spíš než zázračná zbraň to byl symbol zoufalství posledních měsíců Třetí říše.