Vlastní Apache? Jihoafrický Rooivalk měl být hrdinou, teď rezne na zemi

Jihoafrická republika se v 80. letech rozhodla, že nebude čekat na cizí pomoc. Chtěla vlastní bitevní vrtulník. A šla si za tím, i když byla kvůli mezinárodnímu embargu odříznutá od světa.

Vznikl Rooivalk – stroj, který měl konkurovat Apachi. Dnes už ale nelétá ani jeden. Začalo to v roce 1981. Jihoafrická armáda tehdy bojovala proti Angole a potřebovala vlastní verzi slavného Mi-24. Jenže tehdejší vrtulníky Alouette III a Puma už byly na konci sil. Navíc kvůli sankcím nebyly díly. Řešením bylo vytvořit něco vlastního.

Projekt si vzala na starost domácí firma Atlas. A hned dostala jasné zadání: silná výzbroj, ochrana posádky, schopnost fungovat v terénu a dlouhá životnost. A hlavně maximální spoleh na domácí průmysl.

Nejdřív přišel prototyp XH-1 v roce 1985. Vypadal jako upravená Alouette. Pak přišly prototypy XTP-1 a XTP-2 postavené na základě Pumy. Ty už testovaly zbraňové systémy a avioniku. Vývoj pokračoval. Vznikly modely ADM a XDM.

Ty už vypadaly skoro jako hotový Rooivalk. Jenže přišly změny – konec apartheidu, změna politických priorit. Projekt vypadal, že skončí.

Ale neskončil. V roce 1993 byl Rooivalk poprvé ukázán na veletrhu v Dubaji. V roce 1996 poprvé vzlétl finální prototyp. Sériová výroba začala v roce 1997. Vyrobilo se jen 12 kusů. Jeden havaroval. A nikdo další už o ně neměl zájem, i když měl Rooivalk velký potenciál. Mluvilo se i o spolupráci s Eurocopterem. Ale všechno vyšumělo.

Technické údaje Rooivalku:

• Délka trupu: 16,39 m
• Maximální vzletová hmotnost: 8,75 t
• Bojová zátěž: 2,02 t
• Maximální rychlost: 278 km/h
• Dolet: 704 km.

A jak je na tom Rooivalk dnes? Všechny kusy stojí na zemi. Důvodem je nedostatek údržby a chybějící náhradní díly. Bez servisu nelétá ani ten nejlepší stroj. Rooivalk tak zůstává zajímavým, ale smutným připomenutím toho, že vývoj nekončí prvními dodávkami.