Zapomenutý plán americké armády: Obrněný vrtulník AARV měl přežít i v pekle bojiště

Vrtulníky hrály ve Vietnamu zásadní roli. Ale taky padaly jak mouchy. Z celkového počtu 12 000 nasazených strojů jich Američané přišli o víc než 5 600 – a to není chyba v desetinné čárce. Jak vyplývá z údajů Vietnam Helicopter Pilots Association, šlo o bezprecedentní ztráty, které si žádaly radikální řešení.

A právě proto přišel Sikorsky s nápadem, který by se dal shrnout do jediné věty: co kdyby vrtulník přežil i zásah? Tak se zrodil AARV – obrněný průzkumný vrtulník, který měl zvládnout i to, co běžné stroje poslalo k zemi.

Žádný ocas, žádná slabina

Základem všeho byl koncept ABC – protiběžné rotory bez ocasní vrtule. Ocas bývá nejslabší místo každého vrtulníku – zranitelný a konstrukčně složitý. ABC ho prostě vynechal. Místo toho měl AARV dva protiběžné hlavní rotory a pomocný pohon. Výsledkem byla nejen vyšší odolnost, ale taky lepší obratnost.

Tuto technologii testovala NASA už na konci 60. let – jak potvrzuje zpráva Defense Technical Information Center z roku 1973 – a později se vrátila do hry například u demonstrátoru Sikorsky X2, jak uvádí NASA v podrobné technické analýze z roku 2023.

Kulomet na výsuvu a pancíř odolný i proti .50

Trup vrtulníku byl tvořen z dvouvrstvého pancíře s různou tvrdostí. Odolával střelbě z pušky i z kulometu ráže .50 – a k tomu měl balistické sklo v kokpitu. Výzbroj? Teleskopicky vysouvaný kulomet Minigun ráže 7,62 mm a možnost montáže neřízených raket.

Mimochodem, jak připomíná Medium, právě menší verze Minigunu, která se testovala v podobných projektech, zrovna dvakrát neuspěla.

Větší verze? Taky v plánu

Vedle AARV vznikl i koncept AAPC – něco jako obrněný autobus s rotorem. Měl pojmout až dvanáct vojáků a být stejně odolný. Armáda ale projekt dál neposunula. Mezitím Sověti vyrukovali s Mi-24 Hind, který byl rychlejší, těžce ozbrojený – ale rozhodně méně obrněný.

ABC technologie se vrací

I když AARV i AAPC zůstaly jen na papíře (a v několika maketách), ABC technologie přežila. V roce 2015 vzlétl S-97 Raider, jehož vývoj popisuje Lockheed Martin, a později vznikl RaiderX, který měl šanci stát se páteří programu FARA. Jenže armáda program zrušila.

Navázal na něj větší SB-1 Defiant, který ale prohrál v soutěži FLRAA. Výsledek? Vítězem se stal nakonec Bell V-280 Valor.

A co z toho zůstalo?

Možná nikdy nevzlétl. Možná skončil jako další slepá ulička vývoje. Ale AARV ukázal, že přežití ve válce není jen o rychlosti nebo stealthu. Je taky o tom, kolik zásahů stroj zvládne.

Tato myšlenka létajícího obrněnce může být pořád inspirací i pro dnešní konstruktéry. Protože někdy prostě trvá padesát let, než se dobrý nápad opravdu ujme.