Macrone, co jsi to provedl? Trump zvedl kotvy a bylo po summitu

Když americký prezident Donald Trump opustil summit G7 v Kanadě dřív, než bylo v plánu, spustil tím lavinu reakcí. Nešlo jen o to, že odešel. Ale proč odešel – a co to říká o tom, jak vnímá mezinárodní spolupráci.

Za vším podle listu Financial Times stál francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten si během cesty na summit udělal zastávku v Grónsku – a tam veřejně vystoupil proti tomu, aby USA nad ostrovem získaly kontrolu. A to Trump, který o Grónsku už v minulosti mluvil jako o „strategickém zájmu,“ rozhodně nevzal s klidem.

Reakce přišla rychle. Na Truth Social Trump Macrona obvinil, že si jen chce získat pozornost. Tvrdil, že důvodem jeho odjezdu rozhodně nebylo žádné příměří na Blízkém východě, jak naznačil Macron. „Je to mnohem větší záležitost,“ napsal.

Zelenskyj přijel pozdě. Nebo Trump odešel brzy?

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přijel na summit den po Trumpově odjezdu. Ale podle Financial Times o setkání stejně nejevil zájem ani jeden z nich. To nepůsobí jako ideální signál směrem ke spojencům, kteří od USA očekávají podporu v boji proti ruské agresi.

Když k tomu připočteme, že Trump zablokoval i společné prohlášení G7 k Ukrajině, zůstává otázka: jak moc je vlastně Washington ochoten zapojit se do řešení konfliktu v Evropě?

Vzpomínka na G8 a staré pořádky

Trump se během summitu nechal slyšet, že kdyby Rusko zůstalo v G8, k válce na Ukrajině by vůbec nedošlo. Z jeho slov bylo cítit, že dává přednost formátu, kde dominuje silné postavení jednotlivců, ne institucí. Je to nostalgie, nebo spíš signál, že Spojené státy míří jinam?

NATO bude… stručné

Na příštím summitu NATO v Haagu už se s Trumpem počítá. Ale diplomaté prý dělají všechno proto, aby jednání byla krátká, svižná a bez zbytečných komplikací. Právě kvůli americkému prezidentovi.

Co z toho všeho plyne? Trumpův odchod z G7 není jen otázkou protokolu. Je to výraz jeho stylu – přímočarého, nepředvídatelného a silně osobního. Ať už se nám to líbí, nebo ne, mění tím pravidla hry. Diplomacie už není o konsenzu, ale o dominanci. O rychlých rozhodnutích a tvrdých gestech.

Jak dlouho s tím svět vydrží? To ukážou další summity. Ale už teď je jasné, že ten starý způsob vyjednávání se pomalu rozpadá.