Nejvíc smrtí nepřináší Everest. Které hory berou život nejčastěji?

Když se řekne „smrtelně nebezpečná hora“, většina lidí si automaticky vybaví Mount Everest. A logicky – od 20. let minulého století tam zemřelo přes 310 lidí. Jenže… co když počet obětí není ten nejdůležitější ukazatel?

Představte si, že na některé hory vystoupíte – a pravděpodobnost, že se nevrátíte, je skoro třicet procent. Tak přesně takové vrcholy existují. A Everest mezi nimi není ten nejhorší.

Annapurna: Hora, která vás nepustí zpět

Annapurna není nejvyšší. Ale patří k těm nejnebezpečnějším. Z hlediska rizika je nepřekonatelná. Bez debat. Annapurna se řadí na samotný vrchol nejnebezpečnějších osmitisícovek. Najdete ji v nepálské provincii Gandaki.

Měří 8 091 metrů. A právě to ji řadí na desáté místo mezi nejvyššími horami světa. Ale co do nebezpečnosti? Tam vede s přehledem. První výstup? V roce 1950. Od té doby se na její vrchol dostalo jen něco málo přes 360 lidí. Skoro třetina expedic však končí tragédií. A to není malé číslo. Právě tento poměr z ní dělá místo, kde se hazarduje s životem víc než kdekoliv jinde.

Proč je tak zrádná? Odpověď je prostá i děsivá. Počasí. To se tu mění tak rychle, že z jasné oblohy může být během hodiny sněhová bouře. Laviny jsou časté. Vítr silný a nevyzpytatelný. Mlha? Ta dokáže dezorientovat i zkušené horolezce. Annapurna není jen hora. Je to test. Test fyzické síly, psychiky i schopnosti správně se rozhodnout ve zlomku vteřiny.

Kančendženga a K2: Vrcholy, které berou bez varování

Kančendženga je třetí nejvyšší. A rozhodně jedna z nejzrádnějších. Leží na hranici Nepálu a Indie, kde se tyčí do výšky 8 586 metrů. Vypadá majestátně. Ale je nebezpečná. Smrtnost přesahující 29 procent mluví jasně – bez absolutní připravenosti nemá smysl se vůbec pokoušet o výstup.

Trasa je dlouhá. Náročná. A často plná nástrah, které člověk nečeká. Počasí se mění ze dne na den, z hodiny na hodinu. A pokud se něco pokazí, dostat pomoc je téměř nemožné. V těchto výškách se každý problém násobí. A chyba bývá fatální.

K2, druhá nejvyšší hora planety, bývá považována za technicky nejtěžší osmitisícovku. Její svahy jsou strmé, nestabilní, často pokryté ledem. Přidejte časté laviny, skalní sesuvy a špatnou viditelnost – a máte recept na katastrofu. I ti nejlepší lezci často volí ústup. A i ti, kdo vystoupají, si často nesou následky – omrzliny, ztrátu prstů, někdy i kolegů.

Everest: Nejnabitější, ale ne nejtěžší

Mount Everest má jiný problém – přetlak. S fatalitou 14,1 % se sice nedostane do první trojky, ale přesto patří k nejnebezpečnějším horám. Důvodem je obrovský zájem veřejnosti. Jen v roce 2023 vydala nepálská vláda 479 povolení. Výsledkem byly přeplněné trasy, zácpy ve výšce nad 8 000 metrů a zbytečné nehody.

Na Everest míří kde kdo. I ti nepřipravení. Lidé velmi podceňují fyzičku, výšku i extrémní podmínky. Myslí si, že to zvládnou. A často nezvládnou. Výsledkem bývá vyčerpání, ztráta orientace a bohužel i smrt.

Na střeše světa není prostor pro chyby. Žádné druhé pokusy. A to platí i pro Everest – nejvyšší, ale zdaleka ne nejvlídnější horu planety.

Mount Washington: Malý, ale nebezpečný

Na první pohled působí nevinně – Mount Washington měří jen 1 917 metrů. Ale čísla nelžou. Od poloviny 19. století tam zemřelo přes 130 lidí. A většina z nich nebyla nováčky. Problém? Počasí.

Vítr tu řádí naplno. V roce 1934 naměřili 372 km/h. Druhý nejsilnější vítr na Zemi. A ani léto tu není úlevou. Teploty na vrcholu bývají klidně o dvacet, třicet stupňů nižší než dole v údolí.

Počasí se mění rychle. Někdy během pár minut. Přijde mlha, pak vichřice. Ledový déšť nebo sněhová bouře. A kdo není připraven, riskuje život. Mnozí podcení podmínky. A pak už je pozdě.

A aby toho nebylo málo – mezi místními horaly kolují příběhy o „přítomnosti“. Někteří věří, že duchové zesnulých turistů zůstali na svahu a občas se připomenou. Je to reálné? Těžko říct. Ale jako varování to funguje spolehlivě.

Klára Kolouchová: Smutný konec horolezecké legendy

Před pár dny otřásla Českem tragická zpráva – zemřela Klára Kolouchová. První Češka, která zdolala Everest, K2 i Kančendžengu. Osudnou se jí stala devátá nejvyšší hora světa – Nanga Parbat v Pákistánu.

Podle výpovědí z místa se zřítila mezi tábory I a II. Spekulovalo se o výbuchu kyslíkové láhve, ale čeští horolezci blízcí týmu tuto verzi vyvrátili. V této výšce se kyslík běžně nenosí.

Klára Kolouchová byla ikonou – zkušená, respektovaná, inspirující. Její smrt ukazuje, že i pro ty nejlepší jsou hory neúprosné. Nikdy nepromíjí chyby. A někdy nepromíjí ani dokonalou přípravu.

V horách nejde věřit ničemu

K tomu všemu se přidává nový protivník – klima. Klimatické změny zasahují i vrcholky hor. Ledovce tají. Vznikají trhliny, svahy se stávají méně stabilními a laviny častějšími. Předpovědi? Už dávno nejsou spolehlivé. Počasí se mění rychleji než kdy dřív. Co dřív trvalo hodiny, dnes přijde za pár minut. A v horách je právě tohle často rozhodující.

Horolezci čelí novým výzvám. Stejné hory, ale jiná pravidla. Co dřív šlo naplánovat, je dnes hazard. A i hory, které byly dřív „dosažitelné“, se stávají zónami nepředvídatelného rizika.

Proč to všechno lidé dělají?

Touha překonat sám sebe? Otestovat hranice fyzické i psychické odolnosti? Nebo prostě jen stát chvíli na vrcholu a říct si: „Dokázal jsem to“?

Možná od každého něco. Ale pravda je jednoduchá – hora si rozhodne sama, koho pustí nahoru. A koho dolů už ne.