Ruský Orešnik: Putinova raketa letí rychleji než kulka, obrana je bez šance

Rusko se opět připomnělo. Prezident Vladimir Putin oznámil, že armáda převzala první sériově vyrobenou raketu jménem Orešnik. Zní to jako průlom? Možná. Ale když se podíváme blíž, zjistíme, že realita je složitější – a o dost méně revoluční, než by si Kreml přál.

A co je vlastně Orešnik zač? Je to balistická raketa středního doletu. Tak ji nazývají Rusové. Tvrdí, že letí rychlostí přes Mach 10 – tedy víc než 12 tisíc kilometrů za hodinu. Zní to šíleně? Protože to šílené je. Abychom si to představili: letí rychleji než většina střel vzduch-vzduch. A hlavně – rychleji, než co umí běžné systémy protivzdušné obrany vůbec zachytit. Tato věc prostě proletí, než si ji někdo vůbec všimne.

A tím to nekončí. Orešnik nenese jednu hlavici. Má jich hned šest. Každá z nich navíc obsahuje submunici, která se nad cílem rozptýlí. V praxi to znamená, že může udeřit na více míst zároveň, nebo zasáhnout jedno místo s devastujícím účinkem. Po návratu do atmosféry se hlavice oddělí. Letí každá zvlášť. Každá jiným směrem, jinou trajektorií, s jiným cílem. Takovému útoku se skoro nedá bránit.

První útok? Spíš show než zkáza

21. listopadu 2024. Ukrajinské město Dnipro. Rusko sem vyslalo první střelu Orešnik. Zaměřila se na areál společnosti Pivdenmaš – výrobce raket a leteckých technologií. Ale výsledek? Téměř žádné škody. Střechy pomačkané, pár explozí – ale nic, co by odpovídalo mohutnosti nové zbraně.

Podle amerických i ukrajinských expertů měla raketa hlavice bez výbušnin – šlo o takzvané dummy nálože. Jinými slovy: byla to demonstrace. Ukázka, co by Rusko mohlo udělat. Ne reálný útok.

Satelitní snímky to potvrdily – skoro žádné poškození, i když lidé v Dnipru slyšeli exploze až tři hodiny. A média? Ta měla jasno. Podle The Economist šlo o „raketu pro efekt“. Něco jako drahé divadelní představení s vojenskou kulisou.

Staré v novém balení

Zní to všechno jako technologický zázrak? Ne tak úplně. Orešnik je podle mnoha expertů jen upravená raketa RS-26 Rubež, která nikdy nešla do výroby. Inženýři jí odebrali jeden stupeň, upravili nosnost a hlavice – a voilà, nová zbraň byla na světě.

Doktor Jeffrey Lewis, expert na zbrojní technologie, říká, že to není žádná revoluce. Jen dobře složené staré součástky. Ani obranný analytik z Univerzity v Oslu nevidí v raketě zásadní posun – podle něj je nových dílů možná jen deset procent.

Tak proč ta sláva? Protože symbolika. Raketa letící rychlostí Mach 10, rozpadávající se nad cílem na šest hlavic – to působí. I když je technologie zastaralá.

Nezachytitelná? Pro Ukrajinu ano

Ukrajinské protiraketové systémy nemají šanci Orešnik zastavit. Ani se o to nepokouší. A není divu – hypersonické zbraně jsou problém i pro vyspělejší státy. Odborníci tvrdí, že zachycení by zvládl třeba izraelský Arrow 3 nebo americký SM-3 Block 2A. Jenže ty Ukrajina nemá – a nejspíš ani hned tak mít nebude.

Navíc – i když raketa není extra přesná (a to opravdu není), díky submunici si dokáže poradit i s rozptýleným cílem. A pokud by nesla jadernou hlavici? Přesnost už nehraje takovou roli.

Válka nervů

Možná nejdůležitější otázka: proč to všechno Rusko dělá? Odpověď nabízí ruský analytik Maksim Starčak. Podle něj není cílem způsobit škodu, ale zastrašit. „Tohle má děsit Západ, ne ničit Ukrajinu,“ shrnul.

Podle portálu Meduza měl útok sloužit jako varování nové americké administrativě. A britský Chatham House dodává: Kreml tím dává najevo, že mu nevadí eskalace – pokud tím získá výhodu. Orešnik se tak stává symbolem psychologické války.

A co Bělorusko?

Aby toho nebylo málo, do hry vstupuje i Bělorusko. Lukašenko totiž Putina požádal, aby rakety rozmístil i na jeho území. Ten mu vyhověl – a podle ruské agentury TASS běloruská armáda právě dokončuje první odpalovací zařízení. Zatím se však nic konkrétního nestalo.

Orešnik není jen raketa. Je to poselství. Pro Ukrajinu, pro Evropu, pro Ameriku. Ukazuje, že stará technologie může stále dělat velký hluk – zvlášť když za ní stojí země, která se nebojí zneužít strach jako zbraň.