Ruský Su-57 s hypersonickými střelami Kinžal: Poslední naděje indického letectva?

Indické letectvo má za sebou nepříjemný budíček. Jeden z nejmodernějších letounů, francouzský Rafale, měl být sestřelen během operace nad Pákistánem. A nejen to – obranný systém S-400, který měl být chloubou indické protivzdušné obrany, vůbec nezareagoval. Co se pokazilo?

Toto není jen technická epizoda. Je to signál, že Indie má problém. A že technologie, které spoléhají na papírové parametry, nemusí v reálných bojových podmínkách obstát. A co se vlastně stalo? Pákistánské J-10C se přiblížily, vystřelily střely PL-15 – a Rafale šel dolů. To vše podle dostupných informací bez jakékoli reakce ze strany S-400.

Tento systém má mít dosah až 400 kilometrů. Ale v reálné situaci selhal – podobně jako na Ukrajině. Je jasné, že tady nešlo jen o náhodu. Indické vedení dobře ví, že technologicky zaostává. A když sousedí s dvěma jadernými mocnostmi – Čínou a Pákistánem – musí něco změnit. Rychle.

Možnosti? F-35 nebo Su-57

Situace je jednoduchá. Indie chce letoun páté generace. Ale není moc na výběr. Buď americký F-35, nebo ruský Su-57. A právě tady přichází překvapení: Dillí americkou nabídku na F-35 odmítlo. Důvod? USA odmítly přesunout část výroby do Indie, a to je pro Dillí klíčové – kvůli strategii Make in India.

Takže Su-57? Rusové se opravdu snaží. Nabízí nejen samotné letouny, ale i přenos technologií, výrobu v Indii, možnost použít indické střely Astra, radary Virupaksha i další domácí výzbroj. Na papíře to zní skvěle. Ale realita je složitější.

Problém jménem avionika

Su-57 má jednu zásadní slabinu: avioniku. Rusko se při vývoji letounu opíralo o západní komponenty, ale kvůli sankcím o ně přišlo. A bez špičkové avioniky není letoun páté generace ničím víc než rychlým strojem s pěkným designem.

Indie má navíc podobný problém. Snaží se vyvíjet vlastní letoun HAL Tejas, ale ten i po desítkách let vývoje nedosáhl potřebné úrovně. Dnes je v provozu jen pár desítek kusů, a i ty mají potíže právě s avionikou.

A co Kinžal?

Su-57 má nově nést i hypersonické střely Kinžal. Ty mají být schopné zasáhnout cíl na vzdálenost přes 2000 km a letět rychlostí až Mach 10. Zní to hrozivě. Ale otázka zní: k čemu je Kinžal, když ho nemá co přesně navést? Bez fungující avioniky je i ta nejlepší zbraň jen mrtvá váha. Takže přestože zbraň vypadá působivě, je to spíš marketing než praktické řešení.

Podle serveru militarnyi.com Indie nabídku USA na F-35 odmítla. Důvod? Američané nechtějí přenést výrobu do Indie. Ale možná je to celé jen vyjednávací taktika. Protože jedna věc je jistá – F-35 je dnes bezkonkurenčně nejlepší letoun páté generace, který se sériově vyrábí.

Nabízí nejen stealth, ale i špičkové senzory, propojení se spojenci a efektivní softwarovou výzbroj. Zkrátka všechno, co Su-57 zatím nemá. A je dost možné, že Dillí jen zkouší zatlačit na lepší podmínky. Američané dobře vědí, že pokud F-35 Indii nenabídnou, mohou ji úplně ztratit.

Mezi dvěma světy

Pákistán chce čínské J-35. Rusko nabízí Su-57, ale bez záruk. Amerika má F-35, ale nechce ustoupit z podmínek. A Indie? Ta stojí uprostřed – technologicky napnutá, strategicky pod tlakem a s potřebou udělat rozhodnutí, které ovlivní další dekády.

Buď vezme Su-57 a pokusí se z něj vyrobit něco funkčního – což bude běh na dlouhou trať. Nebo se vrátí k jednáním o F-35 – a přijme kompromis. Jedno je ale jisté. Pákistán a Čína se nezastaví. A čas běží.