Co se děje s americkými stíhačkami? Přistání bez kola, katapultáž i pád do moře

Co se to děje s americkým vojenským letectvem? V posledních týdnech se odehrály hned tři vážné nehody, které mají společné jedno – stíhací letouny selhávají v situacích, kde by se to opravdu stávat nemělo. A i když pokaždé nedošlo ke ztrátám na životech, otázky visí ve vzduchu. Dlouhodobé přetížení techniky? Nedostatečná údržba? Lidská chyba? Pojďme si projít, co všechno se vlastně stalo.

Když během několika týdnů přichází o stroje tak mocné letectvo, jakým je to americké, je na čase zbystřit. Nejde jen o techniku, ale i o důvěru veřejnosti, výcvikové standardy a v neposlední řadě i o připravenost celého systému zvládat nečekané situace. Nejde jen o čísla ve statistikách – jde o příběhy lidí, kteří v těch strojích sedí.

Přistání, které šlo proti všem pravidlům

4. srpna měl F-15E Strike Eagle namířeno na základnu Kadena v Japonsku. Letoun přilétal z Diego Garcia, ale po příletu se ukázalo, že mu chybí jedno z hlavních kol podvozku. Co teď? Přistát „na břicho“, nebo to zkusit i s tím, co zbývá?

Pilot se rozhodl pro druhou možnost – a to i přesto, že letoun byl kvůli chybějícímu kolu nakloněný. Výsledek? Spektakulární přistání s gejzírem jisker a dýmu, ale hlavně – bezpečné. Později se ztracené kolo našlo zpátky na ostrově, kde letoun startoval.

Tato situace sice dobře dopadla, ale kladla extrémní nároky na pilotovy dovednosti i nervy. A rozhodně to nebyl běžný den ve službě.

Sedadlo, které „vystřelilo“ samo

Další incident přišel 12. srpna. Tentokrát šlo o dvoumístný F-15D a nešlo o bojový let. Naopak – v kokpitu seděl voják z Massachusettské národní gardy, který si měl užít motivační let jako odměnu za svou práci. Místo toho byl během pojíždění po přistání vystřelen z letounu i s celým katapultovacím sedadlem.

Naštěstí fungovalo všechno tak, jak má. Padák se otevřel a muž dopadl bezpečně. Ale co přesně způsobilo katapultáž? Nikdo zatím neví. Možná nechtěně zatáhl za madlo, možná selhal systém. A i když takové věci nejsou na denním pořádku, občas se stanou. Katapultáž má být poslední možností v nouzi – ne překvapením při rutinním návratu na základnu.

Super Hornet skončil v Atlantiku. Už počtvrté

A do třetice – 20. srpna. Stíhačka F/A-18E Super Hornet startovala ze základny Oceana ve Virginii a měla se zapojit do běžného cvičení. Jenže něco se pokazilo. Letoun skončil v moři, pár kilometrů od pobřeží. Pilot se katapultoval a byl zachráněn vrtulníkem pobřežní stráže. Ale letoun je pryč.

To by nebyla taková událost – kdyby nešlo o už čtvrtý podobný případ za posledních devět měsíců. Jeden stroj byl v prosinci omylem sestřelen vlastní lodí nad Rudým mořem. Další v dubnu sklouzl z paluby při ostré zatáčce letadlové lodě. V květnu se nezachytil o přistávací lana a skončil ve vodě. A v únoru spadl do moře i elektronický EA-18G Growler. Náhoda? Sotva. To už je trend.

Proč se to všechno děje?

Nikdo zatím neukazuje prstem. Vyšetřování všech tří událostí pokračuje a do výsledků si můžeme jen domýšlet. Ale pár věcí je jasných už teď.

Za prvé – letouny jako F-15 nebo F/A-18 jsou skvělé stroje, ale nejsou nezničitelné. Po desetiletích služby potřebují péči, modernizaci a dost možná i míň létání „na krev“.

Za druhé – technika může selhat, ale když selhává častěji, nejde jen o náhodu. Může to být důsledek únavy materiálu, ale i podfinancované údržby nebo nedostatku zkušeností. Když je armáda přetížená, začínají padat i stroje.

A za třetí – každá podobná nehoda má svůj lidský rozměr. Ať už jde o odvážného pilota přistávajícího bez kola, vojáka katapultovaného z letounu nebo záchranáře, který včas najde pilota v moři. Za každým případem je příběh – a taky varování, že něco se musí změnit.