Americká armáda spouští vývoj jaderného mikroreaktoru. Má běžet bez paliva celé tři roky

Zkuste si to představit. Jste uprostřed ničeho – třeba v africké poušti, na aljašské základně nebo někde vysoko v horách. Kolem jen prach, skály, led. Žádná elektřina, žádná infrastruktura, žádná síť. A přesto všechno jede jako hodinky. Světla, senzory, počítače, radary i satelitní spojení. Jak je to možné?

Na místě stojí pár nenápadných kontejnerů. Uvnitř? Mikrojaderný reaktor, který zásobuje celou základnu. Bez jediné kapky nafty, bez závislosti na dodávkách. Zní to jako scéna ze sci-fi filmu? Možná. Ale právě to chce americká armáda do pár let udělat realitou.

Chystá se energetická revoluce?

Na konci května 2025 podepsal prezident Donald Trump výkonné nařízení číslo 14299. Z něj jasně vyplývá, že americká armáda má do konce fiskálního roku 2028 vyvinout a nasadit vlastní jaderný mikroreaktor.

Ten má zajistit stabilní a soběstačný zdroj energie nejen pro domácí vojenské instalace, ale i pro akce v terénu. Žádné generátory, žádné cisterny s palivem. Jen čistá, stabilní elektřina. Možná si říkáte – proč zrovna teď? A proč armáda?

Malý reaktor s velkými ambicemi

Ve skutečnosti se na projektu pracuje už delší dobu. Program s názvem Project Pele vznikl v roce 2016. Cíl je jednoduchý – vytvořit malý jaderný reaktor, který se dá naložit do pár kontejnerů a přepravit kamkoli, kde je potřeba energie. Ne na měsíc, ani na půl roku. Tento stroj má dodávat elektřinu tři roky v kuse, bez doplňování paliva.

Výkon? Až 5 megawattů – dost na to, aby rozjel celou základnu. A teď si to představte v praxi. Žádná výstavba, žádné složité zapojování. Reaktor přiletí ve vojenském letadle C-17 Globemaster III, složí se na místě, zapojí – a je to. Základna má proud. Bez kabelů, bez čekání, bez rizikové logistiky. Žádné složité montáže na místě, žádné jeřáby. Přijedete, vyložíte, zapojíte – a elektřina funguje.

A právě to je to kouzlo – žádná výstavba elektrárny na místě. Reaktor se prostě přiveze, složí, zapojí – a základna funguje. Už v roce 2022 získala zakázku na vývoj reaktoru firma BWX Technologies. Rozpočet? 300 milionů dolarů. Pokud se projekt podaří, půjde o první elektřinu generující americký reaktor čtvrté generace, který bude navíc mobilní. Ambiciózní? Rozhodně. Ale ne nemožné.

Opravdu to armáda potřebuje?

Dnešní armáda se stále ve velkém spoléhá na dieselové generátory. A ty mají jeden zásadní problém – palivo. Doprava paliva do konfliktních oblastí je logistický a bezpečnostní horor. Každá cisterna znamená náklady, rizika, závislost. A když dodávky selžou? Všechno jde do kolen – spojení, obrana, technologie. Armáda se stává zranitelnou.

Reaktor by to všechno mohl změnit. Žádné doplňování. Žádná závislost. A ještě jedno plus: zařízení je tiché, neprodukuje emise a nemá výrazný tepelný podpis. V nepřátelském prostředí? Obrovská výhoda. A nemusí se to týkat jen vojenských základen. Co třeba nasazení po zemětřesení? Nebo ve vzdálených výzkumných stanicích? Možností je víc, než se na první pohled zdá.

Všechno zní skvěle. Tak kde je háček?

Těch je víc. Prvním a největším je rozpočet. Výkonné nařízení sice existuje, ale nezajišťuje nové financování. A to je problém. Vývoj nové generace jaderné technologie není levný. A už vůbec ne rychlý. Další otázkou je časový plán. Mít funkční mikroreaktor do roku 2028 zní dobře – ale reálně? Stavba klasického jaderného reaktoru trvá i deset let. A to mluvíme o technologiích, které už známe.

Tady se začíná od nuly. Zatím navíc neexistuje testovací lokalita, kde by se prototyp zkoušel v reálných podmínkách. A právě praktické ověření bude klíčové. Jak upozornil doktor Jeff Waksman, vedoucí projektu Pele: „Abychom takovou technologii mohli nasadit, musíme ji nejdřív úspěšně otestovat v reálném provozu.“

A co bezpečnost?

To je další velké téma. Jaderný reaktor – byť malý – není věc, kterou jen tak necháte ležet bez dozoru. Co když bude reaktor během přepravy napaden? Nebo se dostane do rukou nepřítele?

Otázky bezpečnosti, monitoringu a zabezpečení budou muset být dotažené do posledního šroubku. A co s reaktorem, až doslouží? Kam s použitým palivem? Jak zajistit likvidaci? To všechno jsou reálné problémy, které se zatím příliš neřeší.

Přesto může jít o přelom

I přes všechna rizika má projekt obrovský potenciál. Pokud se armádě podaří mikroreaktor skutečně dokončit, získá tím energetickou soběstačnost na úplně nové úrovni. Bez tankování, bez závislosti, s maximální efektivitou. A co víc – technologie může přinést užitek i civilnímu sektoru.

Přenosné jaderné zdroje energie by mohly sloužit v krizových oblastech, při obnově po katastrofách nebo tam, kde elektřina nikdy nebyla. Jasně, cesta nebude snadná. Ale otázka, kterou si teď klade mnoho expertů, zní: „Dokážou to do roku 2028? A pokud ano – co přijde potom?“