Moderní drony umí proniknout obranou USA. Základny zůstávají nechráněné

Drony dnes nejsou jen futuristickým výstřelkem nebo technickou kuriozitou pro technologické nadšence. Během posledních let se z nich staly vysoce efektivní zbraně, které dokážou udeřit rychle, přesně – a hlavně nenápadně. Klasické bojové letouny jsou hlučné, velké a snadno odhalitelné. Ale drony? Ty se často pohybují nízko, potichu a navíc bývají tak malé, že je ani radar nemusí zachytit. A tady vzniká zásadní problém.

Americké vojenské základny, které slouží jako nervová centra logistiky, velení nebo skladování zbraní, jsou z logiky věci citlivými cíli. Pokud se k nim přiblíží malý, neidentifikovatelný objekt, čas na reakci je velmi krátký. Pro obránce to znamená jediné – buď ho včas uvidíte, nebo může být pozdě. Jenže u dronů to není tak jednoduché.

Radar na drony nestačí

Zkuste si představit radar jako síto. Když je síto dělané na velké kusy, drobky jím proklouznou. A přesně to se děje s drony. Americké radary byly historicky navržené pro detekci velkých objektů – třeba balistických raket nebo bombardérů. Ty jsou rychlé, letí vysoko a jsou velké. Na takové cíle je radar laděný. Ale malý dron? Ten může klidně proletět kolem a zůstat nepozorovaný.

Clayton Swope, expert z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), na to upozornil už v prosinci 2024. Řekl jasně, že algoritmy zpracovávající radarová data nejsou naladěné na bezpilotní prostředky. Jinými slovy: to, co vypadá jako pták, může být nebezpečný špion nebo útočný stroj. A problém je, že radar to mnohdy nerozezná. Takže jak to vyřešit? Upřímně – zatím není jednoduchá odpověď.

Slabší článek řetězu

Je fascinující, jak obrovský je rozptyl mezi jednotlivými americkými základnami. Armáda má podle profesora Davida Vinea z American University přibližně 800 základen ve více než 70 zemích světa. Některé jsou obří komplexy, které připomínají malá města – říká se jim „Malé Ameriky“. Mají vlastní infrastrukturu, přístup k nejmodernější technice i permanentní ochranu.

Na druhé straně spektra ale najdeme malé radarové stanice nebo podpůrná zařízení. A právě tady začíná být problém. Základna bez pokročilé obrany jednoduše nemá stejné možnosti jako moderní velitelské centrum. Dron, který se přiblíží ke skromně vybavené základně, může mít volné pole působnosti. Jinými slovy – pokud nejsou všechny základny chráněné rovnoměrně, systém má slabá místa. A nepřítel se bude vždy snažit útočit tam, kde je nejsnazší prorazit.

Dronebuster: Rušička, co vrací úder

Naštěstí se začínají objevovat technologie, které přinášejí trochu naděje. Jednou z nich je Dronebuster. To není sci-fi z hollywoodského trháku, ale reálné zařízení, které americká armáda testuje už od ledna 2020 například na základně Joint Base McGuire-Dix-Lakehurst v New Jersey. Jak to funguje? Dronebuster je přenosný, ale lze ho nainstalovat i napevno.

Jeho síla spočívá v tom, že dokáže rušit radiové signály i GPS. Pokud tedy dron spoléhá na dálkové řízení nebo satelitní navigaci, Dronebuster ho jednoduše odpojí. Výsledkem je, že se dron může začít chovat zmateně, ztratit orientaci, nebo se v lepším případě vrátit ke svému operátorovi. V horším? Spadne. Není to všelék, ale jde o elegantní řešení, které nenarušuje provoz základny a zároveň může odvrátit hrozbu bez výbuchu nebo střelby.

Síť na drony? I to se zkouší

Zní to jako nápad z komiksu, ale americká armáda opravdu testovala metodu, jak zachytit drony pomocí sítí. Ty se buď vystřelí ze země, nebo je rozvine speciální obranný dron, který létá po perimetru základny. A ano, některé testy dopadly dobře. V ideálním případě se síť zachytí o vrtule nepřátelského dronu a zneškodní ho. Ale tady je háček: drony jsou čím dál rychlejší, chytřejší a často létají ve výškách, kde síť prostě nedosáhne.

Navíc – co zabere na malý civilní dron, může být naprosto bezmocné proti těžšímu a odolnějšímu vojenskému stroji. Tahle metoda tedy rozhodně není univerzálním řešením. Přesto se počítá každý nápad. Armáda zkouší různé přístupy, a i když některé působí zvláštně, můžou fungovat v situacích, kde nic jiného nezabere.

Na drony platí jen vícestupňová obrana

A teď to hlavní: na drony neexistuje jedno ideální řešení. Každá obranná technologie má své limity. Radar je slepý k malým cílům. Rušičky mají omezený dosah. Sítě jsou nespolehlivé. A co víc – drony se mezitím rychle vyvíjejí. Mnohé z nich dnes fungují autonomně, bez potřeby spojení s člověkem. Nepotřebují GPS, ani signál.

Co z toho plyne? Americká armáda nemůže sázet jen na jednu kartu. Potřebuje celý balíček: kombinaci radarů, optických senzorů, umělé inteligence, rušiček a lidské ostražitosti. Musí jít o systém, který dokáže rychle detekovat hrozbu, správně ji vyhodnotit a co nejrychleji reagovat. Bez toho budou i nejmodernější základny stále zranitelné.

Když technologie nestačí

Zní to trochu děsivě, ale realita je taková – drony jsou dnes jednou z největších bezpečnostních hrozeb pro vojenské základny. Tiché, nenápadné, levné a stále chytřejší. A i když Spojené státy mají k dispozici špičkové technologie, přizpůsobit se nové realitě chvíli trvá.

Bitva o vzdušný prostor už se nevede jen pomocí stíhaček a raket. Dnes rozhoduje technologie, rychlost a schopnost reagovat dřív, než dojde k průniku. Kdo bude rychlejší – dron, nebo obrana?