Americká armáda je závislá na Starlinku. Kam až sahá vliv Elona Muska?

Kdysi to byl jen jeden z mnoha futuristických nápadů Elona Muska – vytvořit síť satelitů, která by přivedla internet i tam, kam se optický kabel nikdy nedostane. Na osamělou farmu v Texasu, do džungle v Amazonii nebo na palubu jachty uprostřed Pacifiku. Ambiciózní? Rozhodně. Ale dnes už víme, že za tím byl víc než jen sen o lepším připojení pro běžné uživatele. Dnes Starlink dělá mnohem víc.

Starlink se během pár let nenápadně, ale neuvěřitelně rychle proměnil z civilního řešení v klíčový nástroj vojenské struktury USA. Nejde už jen o technologii. Jde o to, že bez tohoto systému si americká armáda stále častěji nedokáže představit fungování v terénu – a to jak na zemi, tak na moři nebo ve vzduchu.

A teď si položme jednoduchou otázku: Kdo drží v ruce tuto infrastrukturu? Ne stát, ani armáda. Ale soukromá firma. Firma, která má své obchodní zájmy, vlastní pravidla a svého vizionářského – ale někdy nevyzpytatelného – šéfa. A právě tady se příběh Starlinku začíná z vojenského hlediska pořádně komplikovat. V době, kdy každé rozhodnutí na bojišti může záviset na rychlém datovém přenosu, není připojení luxusem – je zbraní.

A pokud tuto zbraň ovládá někdo mimo vojenskou strukturu, logicky přicházejí otázky: Kdo rozhoduje, kdy síť poběží a kdy ne? Co když dojde ke sporu mezi vládou a poskytovatelem? A jaká je vůbec právní odpovědnost v případě selhání nebo zneužití?

Starlink tímto vstoupil do zcela nové role. Už to není jen síť, která spojuje lidi. Je to páteřní nerv americké vojenské přítomnosti. A s tím přichází nejen moc, ale i odpovědnost, která přesahuje technologické parametry a míří přímo do sféry národní bezpečnosti.

Pentagon embracing SpaceX’s Starshield for future military satcom https://t.co/Gq9BXLPzxq pic.twitter.com/MrQYxNW3b8

— SpaceNews (@SpaceNews_Inc) June 12, 2024

Starlink vládne oběžné dráze

V dubnu 2025 bylo na oběžné dráze přes 7 200 satelitů. To samo o sobě zní jako sci-fi. Jenže co je opravdu fascinující – skoro 65 % z nich patřilo Starlinku. Tato dominance není náhoda. SpaceX totiž chytře využila mezeru na trhu a nabídla přesně to, co armáda potřebovala: rychlé, stabilní a globální připojení.

Není divu, že se Pentagon rychle přidal. Rozpočet na satelitní programy PLEO (tedy konstelace v nízké oběžné dráze) má během pár let vyrůst z 900 milionů dolarů (přibližně 18,6 miliardy korun) na 13 miliard dolarů (zhruba 268,6 miliardy korun). A kdo je hlavním příjemcem těchto peněz? Hádat nemusíte dlouho – opět SpaceX.

Tichá zbraň s civilním logem

Na papíře je Starlink pořád civilní projekt. Jenže v praxi už dávno slouží i jiným účelům. Pro armádu vznikla jeho bezpečnější a odolnější verze Starshield, která je stavěná přesně podle potřeb ozbrojených sil. Už teď s ní spolupracuje třeba National Reconnaissance Office, a nejde o žádnou symbolickou zakázku. Hodnota kontraktu? 1,8 miliardy dolarů, tedy asi 37,2 miliardy korun. To mluví samo za sebe.

Největší roli v celé spolupráci ale hrají americké vesmírné síly – U.S. Space Force. Od roku 2023 využívají Starlink v rámci svého satelitního programu PLEO a ovládají přes něj téměř všechno. Starlink si během krátké doby urval 97 % všech zakázek, i když proti němu stálo skoro dvacet dalších firem. A rozpočet? 900 milionů dolarů, tedy zhruba 18,6 miliardy korun. A to jsme pořád jen na začátku.

Rychlý internet na moři

Starlink mezitím zamířil i tam, kde by ho ještě nedávno čekal málokdo – na paluby amerických válečných lodí. Už od roku 2023 běží třeba na letadlové lodi USS Gerald R. Ford, kde zajišťuje stabilní internet i v oblastech, kde bylo dřív ticho po pěšině. Posádka tak není odříznutá od světa, velení má okamžitý přehled o situaci a komunikace funguje bez zpoždění. Ale co možná překvapí nejvíc – výrazně to pomáhá i morálce. Vojáci na dlouhých misích mají konečně možnost být ve spojení s domovem, a to se počítá.

Zatím běží testování jen na dvou plavidlech, ale velení už plánuje rozšíření až na 200 lodí. Jenže jak to tak bývá, nic není bez komplikací. V roce 2024 se na jedné z lodí ukázalo, že si někteří členové posádky tajně nainstalovali vlastní Starlink terminál. Výsledek? Disciplinární řízení a tvrdé tresty. V armádě totiž není prostor pro improvizaci – neautorizovaný přístup k síti může ohrozit i přísně tajné operace.

Pozemní jednotky hledají plán B

Americká armáda si Starlink oblíbila také. Používá ho při velení, přenosu dat i spojení v terénu. Ale zároveň si uvědomuje, že být závislý jen na jednom dodavateli je risk. Proto spustila program Next-Generation Tactical Terminal, který umožní vojákům přepínat mezi Starshieldem a alternativami – například Project Kuiper od Amazonu.

To byl bezpochyby rozumný tah. V době, kdy o výsledku boje často rozhoduje datový tok, je flexibilita klíčová. A navíc: kontrola nad technologiemi by měla zůstat v rukou armády, ne byznysmenů. Roste ale i počet kritiků. Ptají se: je bezpečné, aby tak citlivá infrastruktura závisela na jedné soukromé firmě? Co když se změní politické poměry? Co když přijde výpadek, nebo úmyslná manipulace?

Technologie jsou úžasné – ale s jejich silou přichází i zranitelnost. Jisté je jedno. Starlink nerozšířil jen připojení – změnil celý rámec vojenského myšlení. Už dávno nejde jen o civilní projekt pro zlepšení připojení na venkově. Dnes je to systém, bez kterého by armáda ztratila klíčovou výhodu. A možná jsme teprve na začátku.