Jižní Korea volí kompaktní řešení. Global 6500 má nahradit E-737

Na první pohled byste si mohli myslet, že se díváte na další luxusní soukromý tryskáč. Elegantní linie trupu, decentní bílé zbarvení, žádná viditelná výzbroj. Zkrátka letadlo, které byste čekali spíš na letišti v Ženevě než na vojenské základně. Jenže toto není obyčejný obchodní tryskáč.

Bombardier Global 6500 je připraven stát se mozkem celého vzdušného bojiště. Jižní Korea z ní udělá jednu z nejchytřejších platforem pro včasnou výstrahu a řízení leteckého provozu. A tímto krokem ukazuje světu, že doba obrovských radarových letadel, která připomínala spíš vzdušné základny než stroje, pomalu končí.

Co z toho dělá tak velkou věc?

Všechno to začíná uvnitř letounu – konkrétně v izraelském radaru EL/W-2085, který má jednu zásadní vlastnost: vidí úplně všude. Díky chytrému rozmístění antén po bocích letadla a senzorům vpředu i vzadu zvládne pokrýt celý vzdušný prostor kolem – 360 stupňů bez jediné slepé zóny. To znamená, že jakmile se k letounu něco přiblíží – ať už to bude nízko letící střela, malý dron, nebo rychlé nepřátelské letadlo – radar si toho všimne.

A nejen že cíl zaznamená, ale dokáže ho průběžně sledovat, vyhodnocovat a předat informace dál. V ideálním případě tak systém zvládne varovat dřív, než se vůbec něco stane. Zní to jako něco ze sci-fi filmu? Možná. Ale v realitě dnešního letectví je toto už standard. Jen s tím rozdílem, že místo mohutných čtyřmotorových kolosů teď přicházejí menší, úspornější a chytřejší stroje, které zvládnou totéž – a někdy i víc.

Tento konkrétní letoun navíc není jen o technologiích. Je také o změně myšlení. O tom, že i kompaktní platforma může nabídnout velký výkon. A že někdy je lepší vsadit na rychlost, dostupnost a provozní efektivitu než na „svaly“. A právě to si Jižní Korea uvědomila – a rozhodla se podle toho jednat.

Tím, že dala zelenou projektu L3Harris, ukazuje, že budoucnost leteckého průzkumu a řízení boje nemusí nutně patřit jen velkým státům s flotilami obřích radarových letadel. Stačí promyšlené řešení. A správná kombinace ověřené technologie a moderní platformy. Tak co, pořád to zní jako pouhý tryskáč?

外商L3 Harris和Shield AI廠商，各自推出產品模型
包括「蝮蛇之盾」(Viper Shield)電戰系統和V BAT 無人機#TADTE2025 pic.twitter.com/BDY6xUxj7X

— 新‧二七部隊 軍事雜談 (New 27 Brigade)🇹🇼🇺🇦🇮🇱 (@new27brigade) September 19, 2025

Proč právě tato kombinace?

Jižní Korea se rozhodla pořídit čtyři nové letouny včasné výstrahy a řízení boje, neboli AEW&C. Namísto klasických velkých strojů, jako je Boeing E-737, sáhla po kompaktnějším řešení – kombinaci byznysového letadla a špičkového radaru. Dodavatelem bude americká firma L3Harris, která na tryskáč od Bombardieru nainstaluje radar EL/W-2085.

Ten pochází z Izraele a osvědčil se u letectev v Izraeli, Itálii nebo Singapuru. Díky anténám po stranách a senzorům v přední i zadní části letadla pokrývá radar prostor kolem dokola – 360 stupňů bez hluchých míst. Jinými slovy: toto letadlo uvidí všechno, co se nad Koreou (a nejen tam) šustne.

A kdo všechno se o zakázku ucházel? Ve hře byl ještě švédský Saab, který nabízel podobné řešení s radarem Erieye ER – také na trupu Global 6500. Ale nakonec vyhrál L3Harris. Proč? Podle jihokorejské agentury DAPA nebyl mezi nabídkami zásadní rozdíl v samotném výkonu systémů. Ale L3Harris bodoval v provozních nákladech, technické vhodnosti i přínosu pro domácí průmysl. Saab naopak získal víc bodů za smluvní podmínky a pořizovací cenu. Výsledek? Rozhodly detaily – ale důležité.

Korea se rozhodla změnit kurz

Není to první radarový letoun, který si Korea pořizuje. Už od roku 2012 provozuje čtyři Boeingy E-737 „Peace Eye“. Jenže právě ty – jak se ukázalo – často selhávaly. Mezi lety 2015 a 2019 nedosáhly ani 75% provozuschopnosti. A to je problém, když se snažíte mít nad vlastním územím neustálý dohled.

Navíc, E-737 je velký, těžký a nákladný na provoz. V éře dronů, nízko letících střel a chytrých elektronických protiopatření to už zkrátka nestačí. Nové řešení má být levnější, flexibilnější a lépe připravené na dnešní hrozby.

Kdy se nové stroje dostanou do akce?

Pokud všechno půjde podle plánu, bude nová radarová čtveřice ve službě do roku 2032. Čas běží, ale harmonogram zatím drží. Celý projekt má stát zhruba 2,2 miliardy dolarů, tedy kolem 46,1 miliardy korun. Nejde o drobné – ale za tuto částku Jižní Korea získá moderní „oči ve vzduchu“, které zvládnou víc, než byste od malého tryskáče čekali.

Samozřejmě – radar se na této platformě používá poprvé, takže bude potřeba nové testování a integrace. Ale L3Harris i izraelská Elta mají s podobnými systémy zkušenosti. A trend nasazovat špičkovou techniku do kompaktních letounů roste po celém světě.

Jižní Korea ukazuje směr

Zatímco Jižní Korea uzavřela výběrové řízení, jiné země teprve hledají. Kanada například zvažuje stejný typ letounu od Saabu. Americké letectvo řeší osud svého programu E-7 a dokonce se mluví o přesunu radarových schopností do vesmíru. Ale než se tak stane, bude potřeba mít přechodné řešení – a právě tady dávají menší letouny s výkonným radarem smysl.

K tomu připočtěte napětí v regionu. Severní Korea testuje nové drony a střely, Čína modernizuje své vojenské kapacity a Japonsko nechce zůstat pozadu. V takové atmosféře se každá nová „létající věž“ počítá.

Je to jednoduché: časy obřích radarových letounů, které působily jako létající pevnosti, se pomalu chýlí ke konci. Místo nich přichází rychlé, úsporné a flexibilní stroje, které zvládnou totéž – často lépe a za méně peněz. A Jižní Korea? Ta si právě zajistila čtyři nové „oči ve vzduchu“. Malé na pohled, ale s velmi ostrým zrakem.