Zoufalý pokus ruské armády: Kus železa místo pancíře má čelit útokům dronů

Když se řekne improvizace ve válce, většina lidí si asi představí nouzové opravy, zbraně s drátkem místo pojistky nebo třeba neprůstřelné vesty ze starých sedaček. Ale válka na Ukrajině posouvá tuto představu do úplně nových rozměrů. Posledním příkladem je ruské obrněné vozidlo BMP-1, které dostalo „vylepšení“, jež vypadá jako něco mezi televizní anténou z 80. let a kovovým ježkem. Proč? Kvůli dronům.

Ano, opravdu. Tyče, které trčí z přední části BMP-1, tam nejsou pro okrasu ani jako držák na vlajku. Mají sloužit jako ochrana proti útokům ukrajinských FPV dronů, které se staly v posledních měsících symbolem moderního vedení války. FPV (First Person View) drony nejsou žádná sci-fi – jde o běžné komerční stroje, které ukrajinské síly upravily pro vojenské účely. Nesou nálože, jsou řízeny operátorem přes kameru a jejich přesnost je někdy až znepokojivá.

Levné řešení drahého problému

Ruské jednotky se snaží proti nim bránit, jak to jen jde. Kromě tradičních prostředků začali vojáci vyrábět vlastní „štíty“ přímo v poli – a někdy to působí spíš jako scéna z postapokalyptického filmu než válečná strategie. Tyče na BMP-1 mají údajně způsobit, že dron exploduje dřív, než se dostane k pancíři. Některé ukrajinské FPV drony totiž používají nástražné mechanismy, které reagují na kontakt – třeba na dotek tenkého drátu nebo jiného kovového předmětu.

Když tedy dron trefí nejdřív tyč, měl by vybuchnout „ve vzduchu“ a ne přímo na trupu vozidla. Zní to jako chytré řešení? Možná. Ale v praxi to tak růžové není. Mezi výbuchem a vozidlem je často jen pár desítek centimetrů. A u kumulativní hlavice, která proráží pancíř koncentrovaným proudem roztaveného kovu, to obvykle nestačí. BMP-1 navíc není žádný obr – jeho pancíř je spíš symbolický, rozhodně není stavěný na to, aby odolal přímému zásahu RPG nebo silnějšímu nákladu.

Univerzální obrana neexistuje

A pak tu máme další problém. Všechny drony nejsou stejné. Některé používají nárazové zapalovače – takže se odpálí až při kontaktu s vozidlem, ne s nějakou tyčí. Jiné nesou protipěchotní granáty, které explodují do stran. Když taková nálož vybuchne předčasně, může to být dokonce horší – střepiny se totiž rozletí širším směrem a zasáhnou třeba pěchotu kolem vozidla.

Jinými slovy: to, co mělo chránit, může ve výsledku uškodit. Ale nedá se říct, že by to ruské vojáky odradilo. Podobných improvizací je čím dál víc. Viděli jsme tanky s drátěnými klecemi na věžích, ventilátory připevněné na zadní části korby, vozidla obalená matracemi nebo pletivem. Každý pokus, jak přežít, se počítá. A i když některé vypadají neefektivně, na bojišti rozhoduje každá vteřina.

Kreativita nebo zoufalství?

Nabízí se ale otázka: je to inovace, nebo spíš důkaz zoufalství? Odpověď není úplně jednoduchá. Z jednoho úhlu pohledu je obdivuhodné, jak vojáci dokážou vymýšlet nová řešení doslova z ničeho. Na druhou stranu – pokud se vojáci velmoci musejí spoléhat na pár železných tyčí přivařených v garáži, značí to, že oficiální armádní výbava zaostává za tempem moderního boje.

Drony proměnily bojiště víc, než by si kdo dokázal představit. Jsou levné, snadno dostupné a smrtelně účinné. Bojiště, kde si ještě před pár lety držely nadvládu tanky a dělostřelectvo, dnes ovládají malé, tiché stroje s kamerou a výbušninou. A proti nim se ani deset tyčí z výkopu nemusí ukázat jako dostatečná obrana.

Co si o tom myslíte vy? Je tento kovový „ježek“ na BMP-1 příkladem chytré improvizace, nebo spíš tragikomickým symbolem toho, jak moc válka změnila tvář? V každém případě je jisté jedno – v konfliktech 21. století rozhodují nejen peníze a technologie, ale i kreativita, odvaha a někdy i pořádná dávka železa přivařeného na správné místo.