Putinovo jaderné eso? Střela Burevestnik měla děsit svět, místo toho ohrožuje Rusko

Rusko znovu vytáhlo svůj trumf – střelu 9M730 Burevestnik. Měla to být událost. V Moskvě se slaví, Putin si mne ruce, diplomaté rozhazují silná slova o nové éře vojenské převahy. Jenže zatímco se v Kremlu „bouchají špunty“, zbytek světa zůstává v klidu. Nikdo se neleká, nikdo nereaguje. A to je vlastně dost zvláštní, ne? Vždyť jde o zbraň, která má mít „neomezený dolet“ a „nedosažitelný pohon“. Tak proč tolik ticha?

Představte si dvanáctimetrovou střelu, která místo klasického motoru nese jaderný reaktor. Díky tomu může teoreticky obletět půl planety – nebo klidně celou. A jako by to nestačilo, na palubě má ještě jadernou hlavici. Už jen to zní jako něco, co by mělo zvednout svět ze židle. A právě tak to prezentují ruští generálové – jako ultimátní zbraň, kterou nelze zastavit.

Například náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov tvrdí, že při říjnovém testu v roce 2025 zůstala střela ve vzduchu víc než 15 hodin a uletěla přes 14 000 kilometrů. Zní to působivě. Jenže všechny tyto informace pocházejí z jedné strany – z ruských státních zdrojů. Nikdo nezávislý to nepotvrdil. A právě tady začíná být celý ten příběh trochu tenký.

Co to Rusku přináší?

Tady začíná být situace komplikovanější. Ano, Burevestnik je technicky fascinující. Ale dává smysl z vojenského pohledu? Rusko má už teď skoro všechno, co si v jaderném arzenálu vůbec můžete představit – mezikontinentální rakety, které letí z jednoho konce světa na druhý, strategické bombardéry schopné nést ničivé náklady, a k tomu ponorky, které můžou odpálit střely zpoza jakéhokoliv pobřeží.

A co si budeme povídat – většina z těchto systémů je ověřená, funguje spolehlivě, odpálí se rychleji a hlavně nestojí tolik jako experimentální střela s jaderným reaktorem. Americký exprezident Donald Trump to komentoval s typickou přímočarostí: „Máme ponorky s jadernými střelami hned za jejich břehem – nemusíme letět 14 000 kilometrů.“ A má pravdu. Rusko nemusí hledat nové způsoby, jak zničit svět. Už je má. Spoustu z nich. Tak k čemu je tedy Burevestnik?

Spíš symbol než nástroj

Vypadá to, že Burevestnik je hlavně o symbolice. Putin jej prezentuje jako důkaz technologické síly a nezlomnosti Ruska. Po testu poslal své lidi – například Kirilla Dmitrieva – na diplomatická jednání, kde měli Američany přesvědčit, že „tlak na Rusko nefunguje“.

Rusko má totiž prý zbraně, které jdou za hranice představitelného. Ale reakce? Téměř žádná. Analytici to nepovažují za zásadní průlom. Politici o tom téměř nemluví. Média si toho všimla jen okrajově. Proč? Protože svět chápe, že tato zbraň reálně nic nemění.

Technologický risk za každou cenu?

Je tady ještě jeden háček. Jaderný reaktor ve střele zní možná futuristicky, ale bezpečnostně je to noční můra. V roce 2019 se při testu podobné technologie stala v Rusku nehoda. Exploze, radioaktivita, mrtví inženýři.

Střely s jaderným pohonem jsou nejen drahé, ale taky nebezpečné. Nejen pro nepřítele – i pro vlastní vojáky. Navíc – kdo říká, že střela s jaderným pohonem bude v praxi opravdu tak spolehlivá? Kdo garantuje, že nebude ztracena, zneužita nebo že jednoduše neselže?

Svět zůstává v klidu

To je na tom asi to nejzajímavější. Putin a spol. čekali, že po zveřejnění testu přijde vlna reakcí, možná i paniky. Ale místo toho? Mlčení. Spojenci Ukrajiny dál pokračují ve své podpoře. Západ se dál zaměřuje na ekonomický a technologický tlak. A Burevestnik? Ten zůstává spíš jako zvláštní poznámka pod čarou.

Máme se tedy bát? To je otázka. Z technologického pohledu je to rozhodně fascinující projekt. Možná i průlomový. Ale dokud nepřinese skutečně nové schopnosti – a dokud nebude ověřen nezávisle – zůstane Burevestnik hlavně jako nástroj politické rétoriky. A ne vojenské síly.

Takže ano, Burevestnik je zbraň. Aspoň podle definice. Ale zatím je to hlavně koncept – něco, co víc existuje v projevech politiků než ve skutečném nasazení. A jestli na něj svět reaguje tak, že pokrčí rameny? Možná právě to je ten největší signál. Ne že by to nebyla hrozba. Spíš jen další důkaz, že symboly a reálná síla nejsou totéž.