Uvnitř Orionu: Nejmocnější ruský dron závisí na součástkách z USA

Dron, který vypadá jako symbol domácí ruské výroby, ale uvnitř ukrývá cizí technologii? Přesně tak dopadla nedávná analýza ukrajinské vojenské rozvědky GUR. Zveřejnili detailní model bojového dronu Orion, a spolu s ním i něco, co by Rusko raději utajilo – seznam 43 zapojených firem a hlavně fakt, že uvnitř stroje se nacházejí i americké komponenty.

V době, kdy je každý čip, každé relé a každý senzor klíčovou součástí moderní války, je podobný objev víc než jen technický detail. Ukazuje na mezinárodní problém, který zdaleka nekončí hranicemi Ukrajiny.

Exportní kličky a slepá místa

Podle zprávy, kterou GUR zveřejnil 5. listopadu 2025 na portálu War & Sanctions, stojí za vývojem dronu skupina Kronshtadt – firma, která už delší dobu figuruje na sankčních seznamech. Teoreticky by tak měla být odříznutá od moderních technologií. Jenže realita je složitější.

Uvnitř Oriona se totiž nacházejí mikročipy, navigační jednotky a další klíčové součásti vyrobené ve Spojených státech. Jak se tam dostaly? Odpověď je jednoduchá – prostřednictvím firem, které nejsou na sankčních seznamech, nebo přes státy, kde kontrola exportu není tak důsledná. GUR upozorňuje, že z 43 ruských firem zapojených do vývoje Oriona se zhruba třetina stále nenachází na žádném západním seznamu zakázaných subjektů. To je alarmující údaj.

„Šedá zóna“ technologií s dvojím využitím

Mnoho komponent používaných v moderních zbraních má tzv. dvojí využití – to znamená, že mohou být nasazeny jak v civilních zařízeních, tak ve vojenských systémech. A právě toho Rusko podle GUR využívá. Pokud je firma oficiálně civilní výrobce elektroniky, nemá na sobě žádnou sankční stopku. A to přesto, že její výrobky končí ve zbraních.

Výsledkem je, že sankce – i když jsou formálně tvrdé – mají v praxi díry. A právě těmi pronikají klíčové technologie tam, kde by neměly být.

Technologický hybrid

Dron Orion, který je výsledkem ruské snahy o vývoj domácích bezpilotních prostředků, patří k těžší kategorii. Může nést až 250 kg výzbroje – od naváděných bomb po střely řady Ch. Dokáže létat až 30 hodin v kuse a jeho maximální dolet je kolem 250 kilometrů. To z něj dělá zbraň určenou nejen k průzkumu, ale i k efektivním úderům na vzdálené cíle.

A podle GUR byl Orion dokonce už přizpůsoben k nesení nové střely s plochou dráhou letu označené jako S8000 „Banderol“. Právě v ní byly už dříve nalezeny další západní komponenty. Celý systém tak není jen produktem ruské technologie – je to hybrid, vzniklý kombinací domácí výroby a importovaných dílů.

Výzva pro Západ

Ukrajinská strana dlouhodobě upozorňuje, že kontrola exportu by měla být mnohem důslednější. Nestačí mít formálně vytvořené seznamy firem, se kterými se nesmí obchodovat. Je potřeba sledovat, kde tyto firmy nakupují, kdo jim zajišťuje komponenty a jak vypadá celkový dodavatelský řetězec.

„Takové kanály umožňují Rusku udržovat válečné úsilí a představují trvalou hrozbu pro globální bezpečnost,“ uvádí GUR. A nelze než souhlasit. Každá součástka, která se dostane do zbraně, může ve výsledku znamenat ztracený lidský život nebo zničenou infrastrukturu.

Není to poprvé

Toto není první podobný případ. Ukrajinské zpravodajské služby už v minulosti identifikovaly desítky komponent západního původu v ruských střelách i dronech. Například v jedné zprávě z letošního roku hovoří o 68 zahraničních dílech nalezených v různých typech ruské výzbroje. A přesto se situace příliš nemění.

Otázkou tedy zůstává: co dál? Jak zajistit, aby západní technologie neskončily v rukou těch, kteří je využívají k útokům? A je vůbec možné uzavřít „černé díry“ v exportních pravidlech? Jedno je jisté. Ruský Orion létá s americkým srdcem. A to je problém, který se týká nás všech.