T-90M Proryv: Nejmodernější ruský tank vzniká v režimu „křídou a kladivem“ jako v dobách SSSR

Rusko se opět snaží ukázat světu, že je vojenskou velmocí, se kterou je třeba počítat. A jak to udělalo tentokrát? Vyslalo do éteru televizní reportáž z továrny, kde se vyrábí jeho nejmodernější tank – T-90M „Proryv“. Jenže místo obdivu přinesly záběry spíš rozpaky. Co přesně jsme vlastně viděli?

T-90M „Proryv“ má na první pohled všechno, co by si moderní tank měl přát. Silný 125mm kanón, schopnost odpalovat řízené střely, reaktivní pancíř, termovizi, moderní řízení palby… Zní to dobře, že? Jenže co když vám řekneme, že i tyto výkonné stroje často končí jako hromádka šrotu kvůli malým, levným dronům?

Ukrajinské jednotky totiž využívají tzv. loitering munition – drony, které dokážou dlouho kroužit nad bojištěm a zasáhnout přesně ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba. A právě proti těmto zbraním je „Proryv“ překvapivě bezmocný. Na bojišti tedy místo dominance přichází frustrace. Moderní výzbroj nestačí, když chybí ochrana proti aktuálním hrozbám.

Výroba, která připomíná časy Sovětského svazu

A teď se vraťme k oné slavné televizní reportáži. Co jsme v ní viděli? Dělníky, jak křídou značí ocelové pláty, řežou je ručně a svářejí bez pomoci robotů. Jasně, v pozadí byly i nějaké počítačem řízené stroje, ale většina práce probíhala ručně. Některé svary? Křivé, nedbalé. Výsledný dojem? Jako by se čas zastavil někde v osmdesátkách.

Ukrajinský analytik Oleksandr Kovalenko to trefně okomentoval slovy: „Když už se ztrapnit, tak na 146 %.“ A měl pravdu. Pokud toto měla být výkladní skříň ruského zbrojního průmyslu, tak se asi něco nepovedlo.

Proč to vlastně ukazují?

Možná si říkáte – proč toto vůbec pustili do televize? Nešlo najít lepší záběry? Nebo je to naopak záměr? Třeba tato estetika „poctivého ručního díla“ stále funguje u domácího publika. Připomíná časy, kdy dělník byl hrdina a ruční práce znakem kvality. Ostatně, Lukašenko také rád sklízí brambory ručně, a Putin se prohání v Ladě místo v moderním voze.

Ale v očích západního publika to působí spíš jako výjev z dob, kdy digitální technologie ještě nikdo neznal. A to je problém. Moderní válka se nevyhrává sílou svalů, ale chytrými řešeními.

Čísla nestačí, kvalita chybí

Podle Kovalenka dokáže závod Uralvagonzavod ročně vyrobit okolo 110–120 nových tanků T-90M. Stejné množství starších modelů pak renovuje. Jenže tady přichází další problém – ty repasované stroje většinou pocházejí z otevřených skladů, kde často stály desítky let. A výsledek? Stroje ve stavu, kdy je nasazení do boje riskem.

Navíc ani nové tanky nestačí pokrýt ztráty. Na Ukrajině jich mizí víc, než kolik jich stíhá továrna vyrobit. A to už je vážný strategický problém.

Symbol síly? Spíš ukázka slabosti

T-90M „Proryv“ měl být symbolem nového ruského vojenského věku. Dnes ale působí jako přežitek – těžký, drahý a zranitelný. Bez systémů aktivní ochrany a bez propojení s moderním digitálním bojištěm je to jen tank jako kdysi. A v době, kdy bojiště ovládají drony, je to jednoduše málo.

Zveřejněním reportáže z výrobní linky možná chtěla ruská propaganda ukázat, že výroba běží naplno. Ale spíš tím odhalila, že technologický náskok, kterým se Rusko tak rádo chlubí, možná nikdy skutečně neexistoval.

I ten nejmodernější tank není nic, pokud nestačí na realitu dnešního bojiště. A realita říká jasně – rychlost, přesnost a adaptace vítězí nad hmotou a tradicí.