Rusko skrývá startovací základnu Šáhidů přímo na moři. Cíl může být za oceánem

Rusko přišlo s dalším nečekaným nápadem. Tentokrát ne s novou raketou, ale s plovoucí platformou, která by měla sloužit jako základna pro vypouštění dronů Šáhid přímo z moře. Nejde o sci-fi, ale o skutečný projekt, na kterém pracuje Ruská akademie věd. Co tím sledují? A dává to vůbec smysl?

Fotky platformy, které se objevily v ruských médiích, ukazují kovovou konstrukci s čtyřmi vypouštěcími tubami, komunikačními anténami a dálkově řízenou věžičkou s kulometem. Celé zařízení působí jako kombinace malého plavidla a bezpilotní zbraně. Posádku nehledejte – všechno má fungovat automaticky.

Raketa místo katapultu

Na první pohled chybí katapult, který by drony vymrštil do vzduchu. Znamená to, že Šáhidy musí mít vlastní startovací raketu, aby se z paluby dostaly. To technicky možné je, ale zároveň to přidává váhu a snižuje dolet.

Výrobci přidali i lehkou maskovací síť, která má snižovat radarovou viditelnost. Podle ruských tvrzení až čtyřnásobně. Jenže tady platí známé pravidlo – ruským slibům se věří až napodruhé. Otázka tedy zní: Proč vlastně Rusko vyvíjí takové zařízení?

Na dosah USA?

Pokud jde o Ukrajinu, není důvod vypouštět drony z moře. Z Krymu do Oděsy je to 150 kilometrů – tam Šáhidy doletí hravě i ze souše. Evropské země jsou na tom podobně. Tak proč komplikovat situaci mořskou platformou, která sama o sobě nese řadu technických rizik? Ukrajinský portál Defence Express má jinou teorii. Co když má být cílem úplně jiný kontinent?

Z ruského poloostrova Kamčatka je to ke kalifornskému pobřeží asi 7000 kilometrů. To žádný běžný Šáhid nezvládne. Ale pokud se platforma dopraví blíže k americkému pobřeží, stává se z ní potenciální hrozba. Ne přímá, ale psychologická. Signál, že Rusko přemýšlí jinak a zkouší, co všechno je možné.

Jenže právě tady narazíme na realitu. Bez kvalitního satelitního spojení není možné dron přesně navigovat. Radiové řízení je snadno rušitelné a technicky nestabilní. Takže – i kdyby se platforma dostala poblíž USA, zatím by toho moc nezmohla.

Silnější výbušnina, kratší let

Další zajímavost? Šáhidy prý dostávají těžší hlavici – místo 50 kg rovnou 90. To zvyšuje ničivou sílu, ale výrazně snižuje dolet. A s kratším doletem se logicky snižuje i důvod používat mobilní mořskou platformu.

Možná tedy nejde o aktuální zbraň, ale spíš o zkoušku technologie. Nebo snahu ukázat světu: „Podívejte, co umíme.“ A třeba i zmást protivníka, který začne hledat nové hrozby i tam, kde zatím žádné nejsou.

Zajímavý nápad, nebo slepá ulička?

Celá platforma zatím působí víc jako inženýrský experiment než hotový zbraňový systém. Ale přesně to je důvod, proč se vyplatí o ní mluvit. I kdyby šlo jen o test, naznačuje to způsob, jakým Rusko přemýšlí o budoucích konfliktech.

Jasné je jedno: Rusko stále hledá nové způsoby, jak využít asymetrické technologie. A i když tenhle konkrétní projekt možná nikdy neuvidíme v akci, ukazuje směr, kterým se může válka ve 21. století ubírat.