Ruské Su-30SM2 z Kaliningradu děsí NATO. Jejich síla má ale jasné limity

Po vstupu Finska a Švédska do NATO se Baltské moře změnilo. Rusko už v regionu nemá tak volný prostor jako dříve. Většinu pobřeží dnes tvoří státy Aliance a Moskva se musí opírat hlavně o Kaliningrad a oblast kolem Petrohradu. Na první pohled by se mohlo zdát, že Balt je tím pádem jasně pod kontrolou NATO. Jenže tak jednoduché to není.

Ruská média tvrdí, že Moskva si nad Baltem drží převahu díky dvojici letounů Su-30SM2 a Su-35S. První má útočit na lodě a pozemní cíle, druhý má chránit vzdušný prostor a odhánět alianční stroje. Zní to silně, že? Jenže samotné parametry letadel ještě neznamenají skutečnou převahu.

Síla letounu nestačí k převaze

Su-30SM2 je nebezpečný stroj. Může nést protilodní výzbroj, operovat z Kaliningradu a ohrožovat cíle v okolí Baltského moře. Pro NATO je to hrozba, kterou nelze ignorovat. Pokud by vypukla krize, podobná letadla mohou komplikovat pohyb lodí i obranu pobřežní infrastruktury.

Jenže Balt je malý a velmi sledovaný prostor. Každý větší ruský vzlet může být rychle zachycen. Každý neohlášený pohyb může vyvolat start aliančních stíhaček. A každá demonstrace síly zároveň prozrazuje, jak Rusko postupuje, jaké používá trasy a jak rychle dokáže reagovat.

NATO nesází na jeden stroj

Podobné je to se Su-35S. Ruská propaganda z něj často dělá téměř rozhodující zbraň. Má silný radar, dlouhý dolet a rakety velkého dosahu. To všechno z něj dělá vážného protivníka, hlavně proti větším a pomalejším cílům.

Moderní vzdušný boj ale není souboj technických tabulek. Nerozhoduje jen dosah radaru nebo maximální vzdálenost odpalu rakety. Důležité je rušení, sdílení dat, výcvik pilotů, podpora pozemních radarů a schopnost spolupracovat v celé síti. Silný radar může pomoci, ale zároveň může protivníkovi prozradit, kde letoun je a co se chystá udělat.

NATO má v tomto směru výhodu. Nespoléhá jen na jeden typ letadla, ale na propojený systém. Do něj patří stíhačky, radary, protivzdušná obrana, lodě, letiště i spolupráce několika států najednou. Po vstupu Finska a Švédska je tato síť ještě hustší.

Hrozba není jen ve vzduchu

Byla by ale chyba tvrdit, že je Balt bezpečný a vyřešený. Není. Rusko sice nemá jednoduchou cestu k ovládnutí regionu, ale pořád má prostředky, jak NATO znepokojovat. A nejde jen o letadla.

Velkou roli mohou hrát ponorky, miny, raketové systémy, elektronický boj nebo útoky na podmořskou infrastrukturu. Kabely, plynovody, přístavy a obchodní trasy jsou citlivé cíle. Rusko nemusí Balt ovládnout klasickým způsobem. Stačí mu vytvářet nejistotu, nutit NATO k pohotovosti a zvyšovat cenu obrany.

Ruské tvrzení, že Su-30SM2 a Su-35S zajišťují Moskvě převahu nad Baltským mořem, je přehnané. Tyto letouny jsou nebezpečné, ale nejsou zázračné. Samy o sobě Rusku kontrolu nad regionem nezajistí.

Stejně tak ale není přesné říkat, že Balt je klidné jezero NATO. Skutečnost je složitější. Aliance má dnes v regionu silnější pozici než dříve, ale Rusko stále dokáže působit problémy. A právě proto zůstane Baltské moře jedním z nejcitlivějších míst evropské bezpečnosti.