AI navrhne bojový scénář za 8 sekund. Jenže občas zcela mimo realitu boje

Představte si situaci, kdy o odpálení rakety na nepřátelský cíl nerozhoduje člověk, ale stroj. A navíc to zvládne za pár vteřin. Zní to neuvěřitelně, ale americké letectvo se do toho pustilo naplno – a právě teď zkoumá, jestli stroje zvládnou vojenské rozhodování lépe (nebo aspoň rychleji) než lidé.

Celý experiment běží pod názvem DASH a hlavní otázka zní: dá se umělá inteligence využít tak, aby zlepšila rozhodování na bojišti? Tedy v podmínkách, kde jde doslova o sekundy – a životy? Z prvních výsledků to vypadá zajímavě.

AI je neuvěřitelně rychlá, generuje spoustu možností a neztrácí čas přemýšlením. Ale zároveň dělá chyby. A někdy takové, že by vás to vážně nenapadlo. Třeba když navrhne útok infračervenou municí v husté oblačnosti, kde senzory vůbec nefungují. Ale k tomu se ještě dostaneme. Zkrátka – stroje možná přinášejí budoucnost. Ale taky ukazují, že v některých situacích prostě pořád potřebujeme člověka. A ne jen jako záložní plán.

AI je rychlá, ale ne vždy chytrá

Ve druhé fázi testů DASH, která probíhala v červenci 2025 v Nevadě, se ukázalo něco fascinujícího. Algoritmus zvládne navrhnout bojový postup (tzv. COA – course of action) za osm sekund. Lidé na to potřebují zhruba šestnáct minut. Navíc AI zvládla vytvořit deset různých možností. Lidský tým jen tři. Zdá se, že člověk nemá šanci. Jenže má to háček.

Jak upozornil generál Robert Claude, mnohé z těch „rychlých“ návrhů byly v praxi nepoužitelné. Například když AI navrhla použít infračerveně naváděné střely – v oblasti, kde bylo zataženo. Oblačnost? Pro stroj detail, ale pro vojáka zásadní rozdíl mezi úspěchem a katastrofou.

Cesta armádní AI začíná u lidí

Do experimentu DASH-2 se zapojilo šest týmů z obranného průmyslu a jeden tým inovátorů z taktického centra SHOC-N. Nejprve se pozorovalo, jak rozhodují lidské týmy. Na základě toho se vyvíjely softwarové nástroje – tzv. mikroservisy. Ty měly pomoci vybrat správnou zbraň pro konkrétní cíl.

Finální fáze byla přímá konfrontace: člověk proti člověku s AI po boku. A výsledek? AI jasně vedla v rychlosti. Ale kvalita rozhodnutí zůstávala sporná. Plukovník Jonathan Zall to přesto hodnotil pozitivně: „DASH-2 nám ukázal, že spolupráce člověka a stroje už není jen teorie.“

Mezi fascinací a skepsí

Přesto ale mezi vojáky panuje určité napětí. Umělá inteligence možná slibuje rychlost, ale důvěra se buduje pomalu. Ostatně, v minulosti už se stalo, že pilot vypnul AI asistenta ve svém letadle. Proč? Protože se bál, že ho ohrozí. A jak je to vlastně s používáním AI napříč celým ministerstvem obrany?

Údaje z Pentagonu mluví jasně: nástroje s umělou inteligencí při práci využívá méně než dvě procenta zaměstnanců. Když to převedeme do čísel – zhruba 50 tisíc lidí z celkových tří milionů. To je dost málo, nemyslíte?

Cílem je jednotná síť

Testy DASH nejsou izolovanou iniciativou. Jsou součástí většího celku – snahy propojit všechny části americké armády do jednoho komunikačního systému zvaného JADC2. Letectvo k tomu přispívá vlastním projektem ABMS. Ale aktuálně je situace komplikovaná. Různé složky používají různé systémy. To znamená chaos a zpomalení.

Generál Luke Cropsey proto plánuje vytvořit jednotnou architekturu, která by umožnila efektivnější rozhodování napříč celým ministerstvem obrany. „Dnes máme stovky izolovaných systémů. My ale potřebujeme jeden, který dokáže všechno propojit,“ vysvětlil Cropsey.

Třetí fáze programu DASH už běží. A podle generála Clauda je pozitivní, že většina týmů z předchozího kola pokračuje dál. Cílem je posílit modely, zpřesnit návrhy a začít zahrnovat i sofistikovanější parametry: rizika, ztráty, šance na úspěch. AI by v budoucnu neměla jen navrhovat rychlejší možnosti. Měla by umět říct: „Toto bude fungovat. A tady hrozí ztráta.“

Stroj počítá, člověk rozhoduje

Umělá inteligence? To už dávno není jen výsada sci-fi filmů nebo vizí futurologů. AI je tady. V ostrém nasazení, v uniformě – a pracuje po boku lidí, kteří rozhodují o tom, co se na bojišti stane v příštích minutách. A co si budeme povídat, v lecčem může opravdu pomoct. Zvládne analyzovat situaci během pár sekund. Navrhnout různé scénáře. Vytvořit několik variant postupu, než by lidský tým vůbec stihl prolistovat první mapu.

Pro operátory je to silný nástroj. Zvlášť když jde o rychlost a přehled v chaotickém prostředí. Jenže pozor – AI zatím není vševědoucí génius. Dělá chyby. Někdy úplně banální, jindy překvapivě zásadní. A právě proto zatím nemůže pracovat úplně sama. Potřebuje člověka. Jako kontrolora, editora, někdy i jako záchrannou brzdu.

A upřímně? Možná to tak ještě nějakou dobu zůstane. Technologie sice skáče mílovými kroky dopředu, ale lidský úsudek – ten pořád hraje klíčovou roli. Minimálně tam, kde rozhodnutí mohou stát životy.