Carringtonova událost: Jak probíhala masivní sluneční bouře v roce 1859 a co by způsobila dnes?
Sluneční erupce jsou poměrně časté události, ale erupce, která 1. září 1859 způsobila „Carringtonovu událost“, nebyla vůbec běžná.
Pokud by se bouře podobného rozsahu vyskytla nyní, měla by mnohem drastičtější dopad. Podle webu Live Science si tehdy anglický astronom Richard Carrington všiml jasné skvrny na Slunci. Tato konkrétní erupce měla ještě větší dopad, protože se k ní připojil takzvaný výron koronální hmoty neboli CME. To je situace, kdy vystřelí velká koncentrace plazmatu a v tomto případě to bylo směrem k Zemi.
Když dojde k interakci s magnetickým polem Země, vznikne polární záře – jev, který je nejčastěji vidět ve vyšších zeměpisných šířkách. To, co uvidíte, závisí na síle geomagnetické bouře a na výšce, ve které tyto molekuly zasáhnou.
Podle Fermiho národní urychlovačové laboratoře byla v noci na 1. září 1859 pozorována rozsáhlá polární záře. „Lidé podle světla četli noviny. Horníci těžící zlato ve Skalistých horách se probouzejí a vaří si kávu, slaninu a vejce v jednu hodinu ráno v domnění, že Slunce vyšlo v zamračeném ránu,” uvedl Národní úřad pro oceán a atmosféru.
Zhroucení komunikace
V noci na 28. srpna bylo v Severní Americe vyřazeno z provozu mnoho telegrafních linek, protože udeřila první ze dvou po sobě jdoucích slunečních bouří, uvádí server History. E. W. Culgan, telegrafní manažer v Pittsburghu, hlásil, že proud, který protékal vodiči, byl tak silný, že hrozilo roztavení platinových kontaktů a že z obvodů šlehaly „proudy ohně“. Ve Washingtonu utrpěl telegrafista Frederick W. Royce těžký šok, když se jeho čelo dotklo uzemněného drátu. Podle svědka přeskočil z Roycovy hlavy na telegrafní zařízení ohnivý oblouk. Některé telegrafní stanice, které používaly k označování listů chemikálie, hlásily, že silné přepětí způsobilo vznícení telegrafního papíru.
Ráno 2. září způsobil magnetický chaos způsobený druhou bouří ještě větší zmatek pro telegrafisty. Když zaměstnanci American Telegraph Company dorazili v osm hodin ráno do své bostonské kanceláře, zjistili, že není možné vysílat ani přijímat depeše. Atmosféra však byla tak nabitá, že operátoři učinili neuvěřitelný objev – mohli odpojit baterie a přesto vysílat zprávy do Portlandu ve státě Maine v intervalech 30 až 90 sekund pouze pomocí polárního proudu. Zprávy sice stále nebylo možné posílat tak plynule jako za normálních podmínek, ale bylo to užitečné řešení. V 10 hodin dopoledne magnetické poruchy polevily natolik, že stanice znovu připojily baterie, ale vysílání bylo po zbytek dopoledne stále ovlivněno.
Když se telegrafy vrátily do provozu, mnohé z nich byly plné vzrušujících zpráv o nebeském světelném představení, které bylo pozorováno předchozí noc. Noviny od Francie po Austrálii přinášely barvité popisy zářivých polárních září, které změnily noc v den.
Dovedete si to představit?
Kdyby se však něco takového stalo dnes, nešlo by jen o rozsáhlé projevy polární záře. Technologie je dnes vyspělá a spoléhá se téměř výhradně na bezdrátové připojení. „Mohlo by dojít k poškození celokontinentální elektrické přenosové sítě, což by způsobilo několikaměsíční výpadky elektřiny,” uvedla Fermiho národní urychlovačová laboratoř.
Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru se bouře tohoto rozsahu vyskytují každých 500 let. Nyní máme k dispozici satelity, které mohou varovat před jakoukoli interakcí mezi slunečními bouřemi a magnetickým polem Země.
Zdroj: history.com, livescience.com, redakce