Co by se stalo s obohaceným uranem, kdyby USA vstoupily do Íránu?

Představte si scénář: íránský režim padne, chaos se šíří zemí a jaderný materiál ztrácí svého strážce. Co se stane s obohaceným uranem? Kam zmizí komponenty, které by šlo využít k výrobě bomby? A kdo to všechno pohlídá?

Právě na takové situace se americké speciální jednotky připravují už dlouhé roky. Není to fikce ani přehánění. Americká armáda má týmy, které vědí, co dělat, když se situace vymkne kontrole. Umí najít, zajistit a v krajním případě zničit materiál, který by mohl ohrozit svět.

Zásah v tichosti, ale důsledně

Delta Force, SEAL Team Six nebo elitní Rangers – to nejsou jen hrdinové z filmů. Jsou to lidé trénovaní na mise, kde nesmí selhat. Vědí, jak se dostat do podzemního komplexu, jak najít radioaktivní látku a co s ní udělat, aniž by způsobili katastrofu.

Cvičí se v prostředí, kde hrozí radiace, neznámé pasti i střety s nepřítelem. A když mají štěstí, jde jen o simulaci – jako ta z roku 2024 ve starém zářičovém zařízení.

Proč je právě 60 % obohacení tak klíčové?

Írán má uran, který je obohacený na 60 %. To není ještě materiál pro jadernou zbraň, ale stačí několik dalších kroků – a může být. MAAE v květnu 2025 potvrdila, že jde o téměř 901 liber.

Co s tím? I kdyby Izrael zničil zařízení na obohacení, bude potřeba zjistit, kde tenhle uran skončil. A jak už řekl šéf MAAE Rafael Grossi: ve válce se neprovádí inspekce. Všechno je zavřené. A informace chybí.

Bombardování nestačí. Přichází lidský faktor

Zničit podzemní bunkr? Technicky možné, ale vyžaduje bombardér B-2 a speciální munici vážící přes 13 tun. Ani to však nezaručí, že jaderný materiál nebude mezitím někam přesunut.

Právě tady přicházejí ke slovu týmy jako NDT 1 – odborníci, kteří vědí, jak zařízení vypnout, rozebrat nebo zabezpečit. Nejsou to vojáci s puškami, ale vědci v uniformě.

Historie jako učebnice krizových scénářů

Libye, Irák, Sýrie – pokaždé, když padl režim, začalo hledání nebezpečných zásob. Chemické zbraně, uran, laboratoře. A každé takové zajištění trvalo roky. Někdy úspěšně, jindy s otazníky. Spojené státy vědí, že podobné situace nejsou výjimkou – ale pravidlem. A Írán je na seznamu těch, kde by se to mohlo opakovat.

Írán má kromě uranu i další vývozní artikl – drony, rakety, systémy protivzdušné obrany. Už teď je dodává milicím v regionu. A co kdyby se k tomu přidal i jaderný materiál? Není to jen o bombách, ale i o tzv. špinavých zbraních, které zamoří město bez výbuchu.

Kdo na to všechno dohlédne?

Speciální jednotky USA nejsou samy. Existují plány na jednotky pro „tvrdé cíle“ – prostory chráněné betonem, skálou a moderní technikou. Nové týmy, které zvládnou rychle proniknout, najít cíl a buď ho zneškodnit, nebo aspoň připravit půdu pro další zásah.

Realita je jednoduchá: není možné čekat, až bude pozdě. V takových situacích je třeba jednat dřív, než se z hrozby stane tragédie. A právě k tomu jsou tyto jednotky trénovány. Diskrétně, ale naplno.