Defiant nemá kajuty ani kapitána. Autonomní loď USA dokáže fungovat rok v kuse

Obrovská loď tiše pluje po hladině oceánu, nikde žádné světlo, žádný pohyb na palubě. Uvnitř je ticho. Žádný kapitán, žádní důstojníci, nikdo v podpalubí, žádné lidské oči sledující radar. A přesto tento stroj ví naprosto přesně, kam má plout, jak se vyhnout hrozbě, jak se bránit – a když na to přijde, tak i zaútočit. Zní to děsivě? Nebo je to fascinující? Možná obojí.

Jmenuje se Defiant a jde o první plně autonomní válečnou loď Spojených států, kterou světu představila výzkumná agentura DARPA. A co víc – nejde o nějaký jednorázový koncept, který se ukáže na veletrhu, sklidí potlesk a zmizí ze scény. Defiant má velmi konkrétní cíl a ještě konkrétnější budoucnost. Je to pilotní projekt, který má otevřít dveře úplně nové éře námořního boje. Éře, kde už nebude nutné spoléhat se na lidi na palubě.

Co je vlastně Defiant zač?

Na první pohled působí nenápadně. Měří 55 metrů, váží něco přes 260 tun, a pluje rychlostí kolem 20 uzlů. Ale uvnitř se skrývá to podstatné: úplná autonomie. Defiant vznikl v rámci programu NOMARS (No Manning Required Ship), což v překladu znamená něco jako „loď bez potřeby člověka“. Toto plavidlo totiž není „optionally crewed“ – tedy něco, co by šlo ovládat s posádkou i bez ní. Tady žádná lidská ruka nemá co dělat.

Žádné kajuty, žádné záchody, žádné místo na spaní. Jen technologie. A právě díky tomu je konstrukce jednodušší, levnější a rychleji vyrobitelná. Ne ve vojenských superloděnicích, ale klidně i tam, kde běžně vznikají remorkéry nebo jachty. A to je obrovská výhoda.

Plavidlo, které nepotřebuje pauzu

Zní to neuvěřitelně, ale Defiant může operovat na moři až celý rok – bez návratu do přístavu. A pokud se osvědčí i nově testované technologie doplňování paliva za plavby, jeho výdrž se ještě prodlouží. To znamená méně logistiky, méně výdajů a víc času, kdy loď opravdu plní svou misi.

Její hlavní síla není v rychlosti nebo pancéřování, ale v tom, že nepotřebuje odpočinek. A hlavně – neohrožuje životy námořníků. V krizových oblastech, kde by nasazení lidí bylo nebezpečné, je robotická loď ideálním řešením.

Proč USA míří k autonomii?

Důvody jsou hned tři. První je jednoduchý – peníze. Válka je čím dál dražší a stavět obrovské lodě s posádkami stovek lidí je neúnosné. Vývoj a výroba trvají roky, náklady jdou do miliard. Defiant a lodě jemu podobné tento model nabourávají. Druhý důvod? Bezpečnost. Když posíláte loď do oblastí s vysokým rizikem – třeba do Indo-Pacifiku – je obrovský rozdíl, jestli na palubě někdo je, nebo ne.

Autonomní lodě zvládnou průzkum, obranu i údery bez ohrožení lidských životů. A třetí? Taktika. Když máte jednu obří letadlovou loď, je zranitelná. Když máte dvacet menších autonomních plavidel, která se rozprostřou v prostoru, stává se vaše flotila mnohem méně předvídatelnou – a tím i odolnější.

Od prototypu k realitě

Defiant zatím neznamená, že americké námořnictvo má hotovou robotickou flotilu. Ale je to jasný začátek. Teď čeká loď dlouhá zkušební plavba – reálné nasazení v otevřeném moři, testy výdrže a spolehlivosti. A pokud obstojí? Přechází pod Úřad pro bezposádkové námořní systémy (PMS 406), kde se stane součástí širších plánů. Námořnictvo mezitím sbírá informace o dalších „medium USV“ – tedy plavidlech do 60 metrů, kam Defiant přesně zapadá.

A už teď je zřejmé, že to nebude jediný kus. Kromě samostatných misí by lodě jako Defiant mohly operovat i jako součást větších bojových skupin. Letadlové lodě, výsadkové jednotky – a vedle nich tichý, nenápadný Defiant, připravený na signál zareagovat.

Ještě nedávno mluvilo vedení amerického námořnictva o plánu, že do roku 2027 by každá úderná skupina měla mít vlastní robotické jednotky. Vedení se od té doby změnilo, ale tato vize zatím zůstává na stole. A není divu – výhody jsou zřejmé. Menší, levnější, rychlejší lodě, které lze nasadit bez rizika. A hlavně – žádné zdržení kvůli lidským faktorům. Když to řekneme jednoduše: tyto lodě čekat nemusí. Jsou připravené vyplout hned.

Revoluce, nebo slepá ulička?

To ukáže čas. Možná bude Defiant jen testovacím modelem, který po pár letech skončí jako muzejní exponát. Ale možná taky odstartuje celou třídu plavidel, která zásadně změní poměr sil na moři. Jedno je jisté už teď: autonomní technologie se prosazují. A v námořním prostředí mohou znamenat opravdu dramatickou změnu.

Rychlejší výroba, levnější provoz, vyšší bezpečnost – a nulová potřeba lidské přítomnosti. To je kombinace, kterou žádné námořnictvo nemůže ignorovat. Defiant je první vlaštovkou. A jak známe tempo americké armády, další lodě na sebe nenechají dlouho čekat.