Duchové, věda a podvody: Příběh viktoriánské fascinace nadpřirozenem a skepticismu
V roce 1924 se na jedné z nejoblíbenějších seancí té doby odehrálo významné setkání mezi vědci, známým kouzelníkem Harrym Houdinim a médium Minou Crandon.
Příznivci ji oslovovali jako „Margery“ a mnozí věřili, že prostřednictvím svého zesnulého bratra dokáže komunikovat se záhrobím. Houdini, skeptik známý svým odporem vůči spiritismu, se však brzy dostal s médium do ostrého sporu. Nakonec jí v jejich „nadpřirozených“ schopnostech přelstil a dokázal, že její triky nejsou ničím jiným než iluzemi.
Přestože Houdini Crandon nakonec zdiskreditoval, mnoho viktoriánských vědců zůstalo otevřených možnosti existence nadpřirozena. Spiritualismus, který tehdy zažíval boom, nepovažovali za pouhý podvod, ale za potenciální objev nové oblasti vědy. Tento přístup měl v 19. století své důvody: doba byla plná vědeckých pokroků, ale také zklamání z chladně materialistického pohledu na svět.
Vzestup spiritualismu jako vědeckého směru
19. století přineslo průlomové objevy a nové technologie, od elektromagnetických pulsů až po první lékařské anestézie. To vše utvářelo společnost, která hledala další poznání a měla vysoká očekávání od vědy. Ve stejném období se začala šířit spiritualistická hnutí a seance, které byly lákadlem pro veřejnost i vědecké osobnosti, od fyziků po umělce.
Věda a spiritualismus byly tehdy vnímány spíše jako doplňující se sféry než jako protikladné světy. Séance, kde se údajně odehrávaly paranormální „experimenty“, se staly místem, kde vědci a veřejnost mohli vidět důkazy možného „životu po životě“.
Tato fascinace nadpřirozenem často spočívala ve víře, že neviditelné síly, jako elektromagnetické vlny nebo katodové paprsky, by mohly být základem pro komunikaci s dušemi.
Vývoj technologií, jako byla fotografie, také posílil přesvědčení, že by věda mohla odhalit tajemné duchy a síly, které byly lidským okem neviditelné. Někteří vědci dokonce podporovali myšlenku, že pokročilé přístroje by mohly zachytit „duchovní energie“ stejně jako světlo.
Historická rezonance mezi vědou a spiritualismem
Spiritualismus nakonec přitáhl i renomované vědce, jako byl Alfred Russel Wallace, který byl otevřen myšlence pokračující existence duše. Jiní, například T.H. Huxley, však spiritismus odmítali jako nebezpečnou iluzi.
S rozvojem přesně definovaných vědeckých metod začal být spiritualismus vnímán spíše jako podvod než nový objev. Fotografové jako William H. Mumler dokázali, že je snadné manipulovat s fotografií tak, aby vznikaly iluze duchů, což přispělo ke skepse veřejnosti i vědců.
Ve 20. století se zkoumání nadpřirozených jevů dostalo na okraj vědy, ale viktoriánská fascinace spiritualismem je připomínkou toho, že i vědecká komunita se kdysi vážně zabývala otázkami o existenci duší a posmrtném životě.
To, že dnes vnímáme vědu a spiritualismus jako opačné póly, je výsledkem změn v pohledu na to, co je vědecky přijatelné a co nikoliv. Tento historický pohled ukazuje, že lidská touha po odpovědích nezmizela, pouze se zaměřila na jiný směr výzkumu.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
IFLScience - Další zdroje:
Scientific American
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.