Granát z dronu? Pro Američany novinka, pro nepřítele rutina

„Už jste někdy viděli dron, jak shodí granát?“ ptala se americká armáda na sociálních sítích. Připojila k tomu video z výcvikového areálu v německém Grafenwöhru, kde vojáci shazují granáty z malých kvadrokoptér. Na první pohled působivá ukázka. Jenže pak přijde moment, kdy si člověk uvědomí: tohle přece známe už roky.

Zatímco se americká armáda chlubí prvním „ostrým“ shozem granátu z malého bezpilotního prostředku, ozbrojené drony už dávno patří k běžné výbavě mnoha armád – a nejen armád.

Vzpomínáte si na bitvu o Mosul? Psal se rok 2016. Bojovníci ISIS tehdy vyráběli improvizované drony, které dokázaly shodit granáty přímo na irácké jednotky. Nepřítel si vystačil s upraveným komerčním dronem a běžnou municí. Výsledek? Škody, zmatek, chaos. A především varování: válka se mění. Ale varování zůstala nevyslyšena.

V roce 2025 armáda testuje, co partyzáni zvládli před dekádou

Americká armáda, se svými rozpočty a špičkovým výzkumem, testuje schopnost, kterou už roky běžně využívají teroristé, milice i polovojenské skupiny. To není nadsázka – podobné útoky probíhaly i v Sýrii, Afghánistánu, a později i na Ukrajině. Dokonce i mexické drogové kartely dnes vybavují svá vozidla improvizovaným anti-dronovým pancéřováním. Proč? Protože vědí, že útoky z nebe nejsou otázkou „jestli“, ale „kdy“.

Američané mezitím cvičí, jak vůbec takový shoz provést. Trénují s granáty M67 a cvičnými M69. Drony mají speciální mechanismus, který při vypuštění granátu vytáhne pojistku. Ano, je to krok kupředu. Ale je to krok, který měl přijít mnohem dřív.

Když je největší hrozbou vlastní setrvačnost

Zajímavé je, že technologie armádě nechybí. Má drony. Má výzkumné laboratoře. Má zkušenosti. Ale co jí schází, je schopnost jednat rychle. Problém není v technice. Je v přístupu.

Představte si tankového velitele, jak podle starého armádního manuálu vyleze z poklopu a máváním varuje své spolubojovníky před blížícím se dronem. Přitom ho ohrožuje munice s přesným naváděním, která může přiletět během několika sekund. Nezní to jako taktika z jiné doby?

Americká armáda se snaží reagovat – alespoň na papíře. Pentagon před nedávnem oznámil nové směrnice, které mají urychlit zavádění zbraní budoucnosti, včetně ozbrojených dronů. Ale když se podíváme na praktické ukázky jako ta z Grafenwöhru, je jasné, že změna bude pomalá. A pomalost si v moderním konfliktu nemůžete dovolit.

Drony už dávno nejsou sci-fi

Dron s granátem už není futuristická zbraň. Je to realita. A často velmi levná. Komerční dron, několik úprav a máte schopnost zasáhnout cíle s přesností, o jaké si vojáci před dvaceti lety mohli nechat jen zdát. Nejde jen o náklady. Jde o asymetrii. Ten, kdo drony ovládá – a ví, jak je použít – získává v konfliktu výhodu.

Na Ukrajině se z toho stal běžný standard. Ozbrojené kvadrokoptéry útočí na zákopy, vozidla i sklady. Rychle, levně, efektivně. A co víc – hrozba není jen v útoku, ale i v psychologickém dopadu. Vojáci se už nedívají jen před sebe. Dívají se nahoru. A to mění způsob, jakým se bojuje.

Pomalé probouzení v době rychlé války

Otázka tedy nezní, zda je americká armáda schopna shodit granát z dronu. Odpověď už víme – ano, je. Ale skutečná otázka zní: proč jí to trvalo tak dlouho?

Zatímco Pentagon slavnostně oznamuje první shoz, svět se dál posouvá. Drony dnes nejsou jen létající kamery. Jsou to zbraně. A jestli americká armáda neurychlí svou adaptaci, může být příště pozdě.

Protože v moderním konfliktu nevyhrává ten, kdo má nejdražší hračky. Vyhrává ten, kdo se umí nejrychleji přizpůsobit.