Havárie Tu-154 u Smolenska: Letadlo vědělo, kde je. Lidé to ignorovali
10. dubna 2010, brzy ráno. Ticho nad Smolenskem přerušuje dunění motorů. Z mlhy se vynořuje silueta ruského Iljušinu Il-76MD. Velký dopravní letoun se snaží přistát.
Byla hustá mlha, viditelnost téměř nulová a nikdo si nemohl být jistý, zda je pod letounem vůbec dráha. Pilot, major Oleg Frolov, se rozhodl riskovat. Jednou. Podruhé. Ani jeden pokus nevyšel.
Poprvé minul zem jen o pár metrů. Podruhé se nebezpečně přiblížil k valům u letiště. Věž mu další pokus zakázala. Il-76 odletěl pryč, do Moskvy, 350 kilometrů daleko. Naštěstí. Jenže pak přiletěl polský Tu-154M. Na palubě byl prezident Lech Kaczyński, první dáma, vysocí generálové, politici, historici. A další pokus o přistání. Tentokrát poslední.
Tato katastrofa nevznikla kvůli jedné chybě. Byl to celý řetězec rozhodnutí, špatných odhadů a porušených pravidel. A co je na tom nejhorší? V běžném civilním provozu by k něčemu takovému s největší pravděpodobností vůbec nedošlo.
Přitom letadla mají skvělou pověst – právem. Jsou jedním z nejbezpečnějších způsobů dopravy, které známe. A právě díky technologiím, které chrání posádku i cestující, i v těch nejhorších podmínkách.
Když varování nepřichází včas. Anebo ho někdo ignoruje
Jedním z klíčových systémů je EGPWS. Jakmile se letoun nebezpečně přiblíží k zemi, varuje: „Terrain – pull up.“ Není to jen zvukový signál, je to příkaz – zvedni se, hned! Tenhle systém ví, kde letadlo je, zná terén pod ním, a díky GPS ho umí navádět bezpečně i v neznámém prostředí.
Ale když někdo ruší GPS? Co se stane, když systém dostává špatné údaje? Letadlo si může myslet, že je výš, než ve skutečnosti je. A v takové situaci je chyba otázkou sekund.
EGPWS navíc hlídá i sklon letadla nebo náhlé změny výšky terénu. Když před letadlem vyroste kopec nebo stožár, systém okamžitě varuje.
A co když letí někdo proti vám? I na to dnešní letadla myslí. TCAS (nebo také ACAS) sleduje okolí a pokud hrozí kolize, okamžitě reaguje. Vydá pokyn: změň výšku, zpomal, vystoupej. A pozor – pokud řízení letového provozu říká něco jiného, posádka se musí řídit tím, co říká TCAS. Tenhle systém má vždy přednost.
Létat poslepu? I to dnes umíme
ILS, tedy přístrojový přistávací systém, umožňuje přistát i ve chvíli, kdy pilot nevidí vůbec nic. Letadlo se řídí podle přístrojů a údajů z dráhy. A některé systémy jsou tak přesné, že dokážou navést letoun až na zem i v naprosté mlze.
Ale ani ten nejdokonalejší systém nezaručí bezpečné přistání, když někdo pravidla ignoruje. Technologie je pomocník, ne náhrada. Pilot je ten, kdo musí reagovat, vyhodnotit situaci, a rozhodnout. A když se rozhodne špatně?
Člověk zůstává poslední pojistkou
Smolensk nám připomněl, že pilot není jen řidič letadla. Je to poslední článek řetězu, který drží let pohromadě. Je to právě člověk, kdo musí v rozhodujícím momentu říct: přistáváme, nebo letíme dál.
Kdyby tehdy někdo řekl „dnes ne, podmínky jsou příliš špatné“, tragédie by se možná nikdy nestala. Technika pomáhá, ale nikdy nemůže rozhodovat místo nás. A právě proto je dodržování postupů a respektování systému tak zásadní.