Je S-400 skutečně „bestseller“? Jak Rusko vytvořilo tak kvalitní mýtus?
Přestože Ruská federace označuje své S-400 za „exportní hvězdu“, skutečnost je zcela jiná a Ukrajina skutečně aktivně zatlouká hřebíky do všech pokusů Ruska o prodej zbraní.
Ruská federace považuje protiletadlový raketový systém S-400 za snad nejzářivější hvězdu svého zbrojního exportu, která nejen úspěšně konkuruje, ale dokonce předčí veškerý západní vývoj na trhu. Zároveň podle Kyryla Budanova, šéfa ukrajinské obranné rozvědky, opakované a systematické ničení S-400 ukrajinskými obrannými silami podkopalo exportní potenciál tohoto typu zbraně.
Ruská federace skutečně vytvořila poměrně stabilní mýtus o popularitě S-400 na mezinárodním trhu. Skutečnost je taková, že počet provozovatelů tohoto systému protivzdušné obrany ve světě je poměrně omezený.
Kromě Ruska je v provozu pouze ve čtyřech zemích: Bělorusko, Čína, Turecko a Indie. Kromě otázky, zda má být Bělorusko považováno za samostatný suverénní stát, je důležité věnovat pozornost kvantitativnímu parametru objednávky.
S-400 pro Čínu, Turecko a Indii
První smlouva o vývozu S-400 byla s Čínou podepsána v září 2014 (oznámena v roce 2015) a týkala se dvou plukovních kompletů, z nichž první byl dodán v roce 2018 a druhý v roce 2020. Zároveň se objevily zprávy, že od roku 2021 Rusko nesplnilo své závazky převést celý objem objednaných raket.
Když však Čína nakupuje ruské zbraně, neplánuje příliš jejich trvalé dodávky. A vývoz S-300 v polovině 90. let vedl k rychlému vývoji a uvedení dvojčete HQ-9 na trh.
Samostatnou a velmi významnou epizodou vývozu S-400 bylo Turecko. Kontrakt z roku 2017 na jeden plukovní komplet čtyř divizí byl výsledkem většího sporu s USA ohledně prodeje Patriotů a celkového napětí s Washingtonem.
Nakonec však prodej tohoto systému protivzdušné obrany do NATO byl sotva prozíravým rozhodnutím Kremlu. Koneckonců první, co turecké letectvo po obdržení S-400 udělalo, bylo, že jej „přeletělo“ vlastním letounem. A zdá se, že testování jakýchkoli nových tureckých raket a letadel vždy zahrnuje ruský systém protivzdušné obrany.
Dalším, možná nesouvisejícím aspektem je, že po obdržení S-400 Turecko zintenzivnilo vývoj národních SAM v rámci projektu HISAR, včetně SAM dlouhého dosahu Siper (dříve známý jako HISAR-U) s dosahem až 100 km.
Jediným skutečně masivním odběratelem S-400 je tak Indie, která je nadále nakupuje, přestože je na pokraji sankcí. Kontrakt na 5 plukovních kompletů (redukovaná konfigurace pro dvě divize) byl podepsán v roce 2018.
Přestože jeho platnost vypršela v dubnu 2023, dosud nebyl dokončen a Rusko se potýká s velkými problémy při jeho realizaci. Podle dostupných informací byly dodány pouze dvě plukovní soupravy.
„Zájem“ o S-400 bez zájmu
Tedy čtyři země (počítáme-li i Bělorusko), z nichž objektivně jen dvě mohly koupit něco jiného – to rozhodně není „bestseller“ na trhu se zbraněmi. Ruská federace však tento mýtus skutečně dokázala vytvořit, když masivně informovala o „zájmu“ o S-400 ze strany „potenciálních“ kupců.
Na tomto seznamu jsou Saúdská Arábie, Maroko, Irák a Vietnam, který si S-400 „cení“ od roku 2016. A téměř každý rok Ruská federace informuje, že Hanoj je nyní určitě koupí, naposledy to bylo řečeno v březnu 2023, údajně o plánu na komplexní nákup Su-57 společně. V důsledku toho nyní Vietnam a Spojené státy jednají o nákupu letounů F-16.
Žádné S-400 samozřejmě nekoupila ani Saúdská Arábie, která si objednala americký systém protiraketové obrany THAAD a další Patrioty. To však Rusku rozhodně nebrání v tom, aby prohlásilo, že až 13 zemí má „zájem“ o S-400, a to navzdory sankcím. A to v době, kdy stejný Patriot má 18 současných provozovatelů a dva pevné kontrakty. Patří mezi ně i Maroko, které se o S-400 „zajímalo“, ale v roce 2021 si objednalo americký systém protivzdušné obrany.
Rozdíl mezi „zájmem“, skutečným zájmem, jednáním, pevnou smlouvou a její realizací je v každé fázi astronomický. Ale samozřejmě poté, co S-400 ukázal své skutečné schopnosti, v první fázi samozřejmě vznikají problémy.
Stejně jako výhody dalších ruských SAMů, které měly tento komplex pokrýt – mluvíme o Tor a Pancir. A spolu s nimi i o tom, zda jsou systémy elektronického boje skutečně tak účinné, jak Rusko tvrdí. ATACMS navíc může zasadit samostatný hřebíček do exportního potenciálu S-400, neboť Kreml aktivně hovoří o schopnosti tohoto systému zachytit balistické cíle.
Zdroj: Military Today, Defense Express, redakce