Jeden letí, druhý vybuchne: USA propojí vrtulníky s bezpilotními stroji

Jak může vypadat letecký boj za pár let? Vrtulník letí nízko nad terénem a vedle něj v dokonalé formaci manévruje autonomní dron. Nemá pilota, přesto ví, co dělat. Sleduje okolí, kryje boky a když je potřeba, klidně se vrhne do nebezpečí. Říká se mu „Loyal Wingman“ – a už to není jen nápad na papíře.

Americká armáda ho totiž nevidí jen jako technologickou hříčku nebo vzdálenou budoucnost. Pracuje na něm – cíleně, systematicky a s jasným zadáním. Bere si inspiraci u letectva i námořnictva, která už mají s podobnými drony zkušenosti. Nesnaží se ale jejich přístupy jen okopírovat – místo toho si vytváří vlastní cestu.

Dává tomu vlastní rámec. Proč? Protože vrtulníky a budoucí konvertoplány operují v úplně jiném prostředí než stíhací letouny. Pohybují se nízko, pomaleji, často v noci, někdy v husté vegetaci nebo složitém terénu. A právě proto potřebují jiný typ bezpilotního partnera – takového, který zvládne podmínky, kde by klasický CCA pro stíhačky selhal.

Armáda hledá sílu bez lidských ztrát

„Chceme mít větší sílu ve vzduchu, ale bez nutnosti zvyšovat počet pilotů,“ řekl generál Phillip C. Baker. Zní to rozumně – čím víc strojů dokážete nasadit, tím větší tlak vyvinete. A když jsou některé z nich bez posádky, snížíte i rizika.

Tady přichází ke slovu koncept CCA – Collaborative Combat Aircraft. Tedy letouny, které spolupracují s pilotovanými stroji, ale zároveň umí fungovat samostatně. Něco jako týmový hráč, který se umí sám rozhodnout, když je třeba.

Americká armáda už má zkušenosti s tzv. „launched effects“. To jsou menší drony, které vypouští vrtulníky nebo vozidla. Slouží jako průzkumníci, rušiče, návnady nebo jednorázové útočné prostředky. Ale nejsou znovupoužitelné. Spíš jako spotřební materiál.

Oproti tomu Loyal Wingman mají být robustnější, schopnější a hlavně opakovaně nasaditelní. A co víc – můžou sami nést další vypouštěné drony. Takže dron nese drony. Zní to trochu jako z filmu, ale technologie už na to skoro stačí.

Kdo pošle do boje nejlepší stroj?

Americká armáda oslovila výrobce – a reakce byla silná. Boeing přišel s rodinou dronů CxR, Sikorsky ukázal Nomad s rotor-blown wing technologií a Bell vytáhl svůj koncept V-247 Vigilant. Všechny tyto stroje patří do vyšších skupin (4 a 5), což znamená solidní velikost, výdrž a schopnosti.

Zajímavé je, že Bell už dřív ukazoval vizualizace, kde V-247 létá po boku pilotovaného V-280 Valor – tedy stroje, na jehož základě vzniká armádní konvertoplán MV-75A. Možná právě tady najdeme první konkrétní obrysy budoucího týmu vrtulník + dron.

Testování a realita

Testování zatím běží na dvou frontách. První z nich je čistě virtuální – probíhají simulace, modelování, výpočty. Druhá už ale jde do terénu. V reálném světě, s reálnými stroji. Každý rok se pořádají zkoušky v terénu, další várka je naplánována už brzy.

„Letectvo plánuje CCA do výšek přes 10 kilometrů. My létáme 30 metrů nad zemí, často v noci, rychlostí kolem 300 km/h,“ popsal rozdíly generál Baker. „To chce jiný přístup, jinou odolnost, jiné senzory a jiné reakce.“

Armáda chce flexibilního, odolného a chytrého společníka pro své vrtulníky. Nejde o to nahradit pilota, ale dát mu po boku digitálního parťáka, který zvládne nebezpečné úkoly. Třeba vletět do oblasti s hustou obranou. Nebo sledovat cíl, který by jinak unikl.

Zatím to všechno působí jako koncepční studie. Ale jak známe tempo vývoje v americké armádě, první zkušební lety by mohly být otázkou pár let. A pak? Pak už možná nebude vrtulník nikdy sám.