KLDR a Rusko ve válce proti Ukrajině: Podobnosti s druhou světovou válkou
Stále častěji se objevují zprávy o povaze rozmístění severokorejských jednotek na území Ruska, které se mají účastnit války proti Ukrajině, a na tomto pozadí mohou přirozeně vyvstat otázky o motivech samotného Kremlu v tomto příběhu.
Na první pohled se nabízí pokušení vyhodnotit, že spojení Ruska a KLDR je jasným znamením ruského oslabení v plnohodnotné válce proti Ukrajině. Zde je však nutné udělat jistou korekci s tím, že samotní Rusové mohou vše hodnotit zcela jinak, jako projev své imperiální moci, která by se teoreticky měla projevovat „vysáváním“ zdrojů a pracovních sil ze satelitních zemí.
Navíc existují historické příklady pro takovou perspektivu hodnocení. Můžeme si například připomenout, jak SSSR za druhé světové války bral „Lend-Lease“ i z Tuvy a Mongolska, z nichž první přestalo v roce 1944 zcela existovat a je vlastí válečného zločince Sergeje Šojgua.
Obě byly v pozici satelitních zemí, jejichž zdroje Moskva nemilosrdně „vysávala“. A to vše navzdory skutečně rozsáhlým dodávkám ve stylu „Lend-Lease“ z USA a Velké Británie.
Jak vidíme dále v textu, smutné memento o „krádeži záchodů“ doslova vyjadřuje kremelskou politiku získávání zdrojů pro vedení války, jejíž kořeny sahají desítky, ne-li stovky let do minulosti.
Zároveň je příznačné, že sami Rusové ve svých pramenech poměrně podrobně uvádějí, v jakém rozsahu se jim dostalo „pomoci“ z Tuvy a Mongolska, a zároveň tvrdí, že to vše bylo výhradně „dobrovolné“.
Kam byli vysláni „tuvinští dobrovolníci“?
Začněme Tuvou, která byla v době své existence poměrně chudou zemí s rozlohou 170 000 km a 190 000 obyvateli, kteří vedli převážně kočovný způsob života a pastevectví.
Sovětské a ruské prameny uvádějí, že v sovětské armádě bojovalo jako „dobrovolníci“ 8 000 lidí z Tuvy, přestože tuvinská armáda nepřesahovala 1000 osob. Příznačné je, že tuvinští „dobrovolníci“ byli využíváni nejen pro boje na frontě proti wehrmachtu, ale také pro operace proti OUN-UPA.
Kromě toho obyvatelé Tuvy „dobrovolně“ věnovali peníze na letku bojových letadel a také „dobrovolně“ věnovali 50 tisíc koní, 700 tisíc kusů dobytka, 50 tisíc párů lyží a zároveň veškeré své zásoby zlata pro potřeby sovětských vojsk. Při takovém rozsahu využívání zdrojů je přirovnání o „krádeži záchodů“ dosti prosebné.
Mongolské jednotky ve válce proti Japonsku
V případě Mongolska vypadal příběh „dobrovolné pomoci“ SSSR za druhé světové války následovně. Samotné Mongolsko dodávalo Sovětskému svazu především hospodářská zvířata, která byla potřebná pro armádu a pro potřeby hospodářství, zde se jednalo o převod 400 tisíc koní, 700 tisíc kusů skotu a téměř 5 milionů kusů drobného dobytka, přičemž velká část těchto zdrojů byla dodána zdarma.
Kromě toho obyvatelstvo Mongolska „dobrovolně“ souhlasilo s nákupem 50 tanků a letky letadel pro sovětská vojska a platba byla rovněž provedena ve zlatě.
Místo toho Sovětský svaz použil mongolské jednotky během války proti Japonsku v roce 1945, ačkoli samotné Mongolsko obdrželo od Moskvy před začátkem bojů určitou materiální a technologickou pomoc.
Závěrem
Vycházíme-li i z tohoto stručného materiálu, vyplývá z něj, že Sovětský svaz za druhé světové války využíval zdroje svých satelitů podle zásady „protože můžeme“, i když to vzhledem k rozsáhlým dodávkám „Lend-Lease“ od Spojenců nemuselo být objektivně nutné.
Zdá se, že Kreml se rozhodl, že „může něco podobného zopakovat“ i zde. A právě touto zásadou by se mohlo řídit zapojení severokorejských jednotek, jejichž charakter výcviku neponechává jinou roli než „potravu pro děla“.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
Defense Express - Další zdroje:
Wikipedia
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.