Klid, příroda a táborák: Objevil jsem kouzlo venkovského života

Když jsem přemýšlel, kam vyrazit na víkend, vůbec mě nenapadlo, že se ocitnu na malém statku uprostřed ničeho. Byla to taková ta chvíle v životě, kdy už máte všeho plné zuby a potřebujete vypnout. Jo, možná to zní jako klišé, ale někdy ty nejlepší zážitky přijdou právě tehdy, když nic moc neplánujete.

No, hned na začátku jsem zjistil, že být „offline“ není tak jednoduché, jak si člověk myslí. Po pár hodinách jsem si ale na ten klid zvykl a začal jsem si ho dokonce užívat. Víte, co mě překvapilo asi nejvíc? Ta upřímnost a bezstarostnost, která na mě dýchala ze všech stran. Místní hospodyně, která mi připravila snídani, mě pozvala na obhlídku zahrady, jako bych byl starý známý. „Podívejte, jak mi letos rostou rajčata,“ říkala nadšeně, a já jen kýval hlavou, protože… co já o rajčatech vlastně vím?

Odpoledne jsem se zastavil u malého rybníka a jen tak seděl na břehu, poslouchal vítr a sledoval, jak po hladině skáčou ryby. Žádné pípání telefonu, jen já a příroda. Teda, až na to, že mě chvíli otravoval komár, ale to k tomu asi patří.

Večer mě místní pozvali na táborák. Upřímně, nejsem zrovna extrovert, takže jsem trochu váhal. Ale nakonec jsem šel, a byla to skvělá volba. Seděli jsme kolem ohně, opékali špekáčky, vyprávěli si historky a já si uvědomil, jak moc mi chybí tenhle jednoduchý kontakt s lidmi.

Když jsem se druhý den balil na cestu zpátky, trochu mě mrzelo, že už musím odjet. Ale ten víkend mi dal něco, co bych v žádném městě nenašel – klid v hlavě a pocit, že svět je někdy vážně krásné místo, když se na něj podíváte z jiného úhlu.

Možná to zní jako sentiment, ale jestli máte někdy pocit, že už nemůžete, zkuste na chvíli utéct do přírody.