„Létající Černobyl“: Putinova jaderná superzbraň s nekonečným doletem

Zní to jako něco z katastrofického sci-fi filmu. Raketa poháněná jaderným reaktorem, která může kroužit nad planetou celé dny – a přitom za sebou rozsévá radioaktivní znečištění. Jenže tentokrát nejde o fikci. Rusko podle dostupných zpráv skutečně pracuje na projektu s názvem 9M730 Burevestnik. Zbraň dostala přezdívku „létající Černobyl“.

Jak vlastně funguje něco tak šíleného? Představte si raketu, která při letu využívá jaderný reaktor. Ne jako klasickou elektrárnu, ale jako pohon – vzduch se nasává, prochází reaktorem, ohřívá se a pak vyletí ven z trysky. Jenže spolu s ním odchází i radiace. Kontaminovaný vzduch pak zanechává stopu, která je neviditelná, ale o to nebezpečnější.

Ukrajinský expert Valerij Romanenko to říká naplno: „Toto není jen zbraň, to je mobilní jaderný problém.“ Pokud by raketa selhala a spadla – a že to není vyloučeno – mohlo by dojít k zamoření území. A to nejen v místě dopadu.

Taková nehoda by vyžadovala rozsáhlou dekontaminaci. A v nejhorším scénáři i evakuaci civilního obyvatelstva. Zbraň, která má děsit nepřítele, by tak mohla ohrozit i ty, kdo s konfliktem nemají nic společného.

Dolet? Prakticky neomezený

Burevestnik podle dostupných informací létá rychlostí okolo 900 km/h. To není nic extrémního – srovnatelné střely už existují. Ale ten zásadní rozdíl je v doletu. Zatímco běžné rakety mají omezený čas ve vzduchu, jaderný pohon umožňuje Burevestniku letět klidně i celé dny.

To mu dává obrovskou výhodu – může měnit trasu, vyhýbat se radarům, „čekat“ ve vzduchu na vhodný moment k útoku. Ale zároveň to přináší zásadní otázku: co když se něco pokazí? Romanenko upozorňuje: „Je to raketa, která neustále letí s aktivním jaderným reaktorem. Stačí jeden technický problém – a máme na zemi druhý Černobyl.“

Dá se zastavit?

Ano, teoreticky ano. Pokud by letěla nízko a pomalu, může ji zachytit moderní systém protivzdušné obrany. Jenže to musí být rychlé, přesné a ideálně mimo obydlenou oblast. Jinak hrozí katastrofa.

Zatím nevíme, jak přesně Burevestnik manévruje, ale pokud má schopnost měnit trasu a výšku letu, může být její zničení komplikované. A i když se sestřelí – pořád tu zůstává problém: co udělá radioaktivní reaktor, když dopadne na zem?

Co tím Rusko sleduje?

Tato zbraň není jen o technologiích. Je to i jasný signál. Moskva tím ukazuje, že je ochotná sáhnout po extrémech. Že když se Západ soustředí na obranné systémy a ekologická řešení, Rusko jde opačným směrem – k zastrašování, k radikálnímu vojenskému řešení.

Burevestnik může být součástí většího strategického balíku. Spolu s podmořským jaderným dronem Poseidon má vytvářet dojem, že Rusko má v rukávu nečekaná esa. Že i když není ekonomicky nejsilnější, technologicky se umí postavit komukoliv.

Technologie budoucnosti, nebo noční můra?

Otázka, která rezonuje napříč odbornou i politickou veřejností, zní: je Burevestnik technologický průlom, nebo zbraň hromadného zastrašování, která překračuje všechny meze?

Z ekologického hlediska je to krok zpět. V době, kdy celý svět mluví o snižování uhlíkové stopy a hledání čistých zdrojů energie, pracovat na „létajícím reaktoru“ působí jako návrat do temnějších dekád minulého století.

A z vojenského? Ano, je to hrozivá zbraň. Ale taky extrémně nestabilní. A možná právě to je ten důvod, proč svět sleduje další test Burevestniku s napětím. Ne proto, že by byl neporazitelný. Ale proto, že pokud něco selže, dopady budou cítit všichni.