Masarykova tajemná obálka: Změní dnešek náš pohled na minulost?

Obálka, která byla dvacet let zapečetěná. Dnes konečně nastane chvíle, kdy se její tajemství odhalí. V Lánech se totiž otevírá dokument, který může změnit to, jak vnímáme první republiku i samotného Tomáše Garrigua Masaryka. Co do ní prezident na sklonku života nadiktoval? A proč měl její obsah zůstat utajen až do roku 2025?

Obálka, která dnes čeká na rozpečetění, je symbolem nejen jednoho muže, ale i celé doby. Uvnitř se možná skrývá vzkaz, který vznikl ve dnech mezi 3. a 11. zářím 1937, kdy byl Masaryk – po vážné mrtvici – krátce při vědomí. Právě tehdy měl svému synovi Janovi nadiktovat několik posledních slov. Ta si Jan ponechal. A co přesně obsahovala? To se dozvíme právě dnes.

Putování dopisu napříč stoletím

Dopis měl dlouhá léta u sebe Jan Masaryk. Po jeho smrti v roce 1948 přešly dokumenty do rukou jeho dvou tajemníků – Antonína Suma a Lumíra Soukupa. Ti dokument vyvezli z Československa a obálka se tak dostala nejprve do Skotska, později do Francie. A tam – schovaná v kufrech na půdě – přečkala desetiletí v exilu.

V roce 2005 Sum předal dokument archiváři Jiřímu Křesťanovi. Doplnil k tomu, že obsah ho silně znepokojil a že se s Masarykovými vnučkami dohodli na dvacetileté uzávěře. Od té chvíle byla obálka uložena v Národním archivu na Chodovci – v trezoru mezi nejvzácnějšími dokumenty republiky. A dnes – 19. září 2025 – nastává chvíle pravdy.

Co se uvnitř skrývá?

Otázek je víc než odpovědí. Půjde o politický testament? Osobní rozloučení? Nebo dokonce o něco úplně jiného? Historik Jiří Křesťan se domnívá, že Masaryk mohl chtít zaznamenat své obavy o vývoj republiky. Byl hluboce znepokojen stavem tehdejší politiky – vadila mu vulgarita, hašteření i bezcílnost.

Některé indicie naznačují, že dopis mohl být napsán v angličtině – jazykem jeho ženy Charlotty a jazykem, kterým doma často komunikovali. Zároveň se spekuluje, že text byl zapsán Janem Masarykem ve spěchu, u otcova lůžka, možná doslova na koleni. To může znamenat, že písmo bude obtížně čitelné.

Archiváři jsou připraveni na všechno. Pokud bude text nejasný nebo vybledlý, existují metody, jak jej „zviditelnit“ – například pomocí infračerveného nebo ultrafialového světla. A pokud by se objevily pochybnosti o pravosti, bude následovat odborná analýza.

Může být dopis falešný?

I s tímto scénářem se počítá. Dopis vznikl v roce 1937, ale pečeť přidali až o desítky let později. Nikdo neví, kolikrát mohl být dokument předtím otevřen. Nicméně osobnost Antonína Suma, jeho důslednost a úcta k odkazu Masarykovy rodiny přispívají k důvěře, že nejde o podvrh. Stejně tak fakt, že dokument přežil nacismus i komunismus, napovídá, že měl pro své strážce zásadní význam.

Kdyby text obsahoval něco skandálního, například informace o původu Masaryka nebo jeho vztazích, jak někteří doufají, je pravděpodobné, že by jej rodina nikdy nedovolila uchovat. Podle Křesťana je mnohem pravděpodobnější, že dopis obsahuje spíš souhrn hodnot nebo úvahy o víře – jak naznačoval sám Sum.

Co se stane po otevření?

Dopis bude přečten přímo na místě – pokud to jeho stav dovolí. O obsah se postará historička Dagmar Hájková, odbornice na Masarykův rukopis. Následně bude dokument naskenován a zpřístupněn veřejnosti na webu tajemnaobalka.cz.

Seminář plánovaný na 15. října proběhne ve Vile Lanna, kde bude originál vystaven ve vitríně. A co víc – od konce roku 2026 si bude moci dokument prohlédnout každý, kdo zavítá do badatelny Národního archivu.

A co když jde jen o pár vět?

I to je možné. Představy o deseti stranách textu jsou zatím jen domněnkou. Obsahem může být pouhých pár vět: možná osobní vzkaz Janovi, slova naděje, ale možná i pochybnost. Právě v tom tkví síla tohoto okamžiku – že nevíme vůbec nic.

Jak řekl historik Křesťan: „Těch obálek máme v archivu tisíce. Ale tohle je ta jediná s velkým O.“ A tak už zbývá jen poslední krok. Otevřít ji.