MiG-21 po 62 letech končí. Indie uzavírá kapitolu stíhací legendy

Tak je to oficiální. MiG-21, nejdéle sloužící stíhačka indického letectva, má po kariéře. Po více než 60 letech ve službě se naposledy vznesl k obloze, tentokrát už jen kvůli slavnostnímu rozloučení. Základna v Čandígarhu, kde to všechno v roce 1963 začalo, se stala i místem závěrečného ceremoniálu.

Ale pojďme si to říct na rovinu: MiG-21 nebyl jen stroj. Byl to kus historie. Technologie, která formovala celé generace indických pilotů. A zároveň stíhačka, která zásadně změnila směřování indické obrany – jak politicky, tak technologicky.

V 60. letech se Indie rozhodla udělat velký obrat. Místo drahých západních letadel sáhla po sovětském MiGu-21. A nebylo to jen o ceně. Důležité bylo, že Sověti nabídli i něco navíc – možnost vyrábět tyto stroje přímo v Indii. A to byla nabídka, která se neodmítá. Začalo to skromně. První modely MiGu-21, typ F-13, dorazily jako hotové stroje. Pak přišly PF, FL, M, MF a nakonec Bis.

Druhý dech pro MiG‑21

Každá další verze byla trochu lepší. Lepší radar, lepší zbraně, lepší dolet. A Indie postupně zvládla nejen montáž, ale i vlastní výrobu motorů, avioniky a výzbroje. A pak přišla éra Bison. Modernizace na přelomu tisíciletí dala MiGu-21 druhý dech. Najednou měl radar schopný detekce na větší vzdálenost, izraelské rušičky, nové rakety a elektroniku, která ho posunula blíž k 21. století.

Mnozí si tehdy ťukali na čelo – proč modernizovat něco tak starého? Ale výsledky hovořily jasně. V roce 2019, po útoku na Balakot, byli právě piloti MiGů-21 Bison ti, kdo vstoupili do vzdušného boje s Pákistánem. A obstáli.

A final water cannon salute. #MiG21 pic.twitter.com/cTgupCigLp

— Vishnu Som (@VishnuNDTV) September 26, 2025

Stíhačka, která vychovala generace pilotů

Jasně, ne všechno bylo růžové. S MiGem-21 se bohužel pojí i stín vysoké nehodovosti – mluví se o více než 400 ztracených strojích. Ale pojďme se na to podívat trochu s odstupem. Ten letoun měl velmi krátký dolet, což znamenalo spoustu vzletů a přistání – a právě v těchto fázích dochází k nejvíce nehodám. Navíc byl desítky let hlavním tréninkovým strojem. A výcvik je zkrátka náročný.

Ve výsledku? Statistiky ukazují, že v počtu nehod na 100 000 letových hodin MiG-21 vůbec nevychází špatně. Dokonce je na tom lépe než americký F-104, který se mu kdysi v pákistánských službách postavil v několika přímých soubojích – a často prohrál. MiG-21 byl jednoduše letoun, který si mohl dovolit skoro každý – tedy alespoň v rámci armádního rozpočtu.

Nebyl přehnaně náročný na údržbu, nezabíral zbytečně moc prostoru v hangáru a jeho provoz nestál majlant. A to se v zemi jako Indie počítá. Jasně, nebyl to technologický zázrak, který by ohromil avionikou nebo palubními systémy, ale na druhou stranu – fungoval. Spolehlivě, vytrvale a bez zbytečných výstřelků. Pro výcvik ideální. Žádné kudrlinky, jen čistý výkon a jednoduchost. V podstatě takový „stíhací veterán pro každého.“

Letoun, který přežil dekády

Ačkoliv dnes míří do důchodu, jeho odkaz jen tak nezmizí. Tisíce pilotů na něm poprvé překročily rychlost zvuku. Byl u toho, když Indie bojovala. Byl u toho, když se učila stát na vlastních technických nohou. A byl u toho, když se z ní stala letecká velmoc.

Možná už MiG-21 neuslyšíme burácet nad základnami. Ale v historii zůstane zapsán nesmazatelně. Ne jako stroj, který přežil příliš dlouho, ale jako ten, který přepsal pravidla. A to se u stíhaček neříká často.