Možná se nám podaří najít mimozemský život na Enceladu i bez přistání

Saturnův měsíc Enceladus je jedním z nejvýznamnějších mimozemských míst ve Sluneční soustavě, kde by se mohl rozvíjet život, uvádí server Sci News.

Ukrývá globální slaný oceán, jehož vnitřní ohřev teoreticky udržuje teplotu vhodnou pro mimozemský mořský ekosystém. Odhalit takový život však není tak snadné. Měsíc je uzavřen ledovým krunýřem, jehož tloušťka se v nejtenčím místě odhaduje na 5 kilometrů, a oceán pod ním je hluboký 10 kilometrů. To by představovalo dostatečně velký problém zde na Zemi, natož na měsíci vzdáleném půl Sluneční soustavy.

Možná však nakonec nebudeme muset vynaložit veškeré úsilí na to, abychom se provrtali skrz Enceladův plášť. Nová studie zjistila, že bychom měli být schopni odhalit život na ledovém měsíci v proudech slané vody, které vyvěrají z jeho povrchu – a to i v případě, že tam není až tak moc života.

„Je jasné, že vyslat robota, který by se plazil ledovými trhlinami a potápěl se na mořské dno, by nebylo snadné,“ říká evoluční biolog Regis Ferrière z Arizonské univerzity.

„Simulací dat, která by připravenější a vyspělejší sonda na oběžné dráze získala pouze ze samotných výtrysků, náš tým nyní ukázal, že tento přístup by stačil k jistému určení, zda se v oceánu Enceladu nachází život, aniž by bylo nutné skutečně zkoumat hlubiny měsíce. To je vzrušující vyhlídka.“

Život na Enceladu

Enceladus se od Země velmi liší; těžko se na něm budou hemžit krávy a motýli. Ale hluboko pod pozemským oceánem, daleko od životodárného světla Slunce, vznikl jiný druh ekosystému. Život, seskupený kolem průduchů na dně oceánu, které chrlí teplo a chemické látky, nespoléhá na fotosyntézu, ale na využívání energie chemických reakcí.

To, co víme o Enceladu, naznačuje, že podobné ekosystémy by se mohly skrývat i na jeho mořském dně. Každých 32,9 hodiny obíhá kolem Saturnu a pohybuje se po eliptické dráze, která ohýbá nitro měsíce a vytváří dostatek tepla, aby udržovala vodu nejblíže jádru v tekutém stavu.

To není jen teorie. Na jižním pólu, kde je ledový plášť nejtenčí, byly pozorovány velké vodní proudy vysoké stovky kilometrů, které vyvěrají zpod ledu a vyvrhují vodu, která podle vědců přispívá k tvorbě ledu na Saturnových prstencích.

Když Saturnova sonda Cassini před více než deseti lety prolétala těmito výtrysky, zjistila několik zajímavých molekul – včetně vysokých koncentrací látek spojených s hydrotermálními vývěry na Zemi – metanu a menšího množství dihydrogenu a oxidu uhličitého. Ty mohou být spojeny s archei produkujícími metan zde na Zemi.

„Na naší planetě se hydrotermální průduchy hemží životem, velkým i malým, navzdory temnotě a šílenému tlaku,“ řekl Ferrière. „Nejjednoduššími živými tvory jsou tam mikrobi zvaní metanogeny, kteří se napájejí i bez slunečního světla.“

Metanogeny metabolizují dihydrogen a oxid uhličitý a jako vedlejší produkt uvolňují metan. Ferrière a jeho kolegové vymodelovali biomasu metanogenů, kterou bychom mohli očekávat na Enceladu, pokud by se tato biomasa vyskytovala v okolí hydrotermálních průduchů, jaké se nacházejí na Zemi.

Poté modelovali pravděpodobnost, že by průduchy byly vyvrženy buňky a další biologické molekuly, a kolik těchto materiálů bychom pravděpodobně našli.

„Překvapilo nás, že hypotetické množství buněk by v globálním oceánu Enceladu odpovídalo pouze biomase jedné jediné velryby,“ říká evoluční biolog Antonin Affholder, který nyní působí na Arizonské univerzitě, ale v době výzkumu pracoval na Pařížské univerzitě Sciences et Lettres ve Francii.

„Enceladova biosféra může být velmi řídká. A přesto naše modely naznačují, že by mohla být dostatečně produktivní, aby zásobovala výtrysky právě takovým množstvím organických molekul nebo buněk, které by mohly zachytit přístroje na palubě budoucí kosmické sondy.“

Sonda na oběžné dráze, vybavená předpokládaným množstvím těchto sloučenin, by mohla být schopna je detekovat – pokud by dokázala provést několik průletů přes výtrysky, aby nasbírala dostatečné množství materiálu.

„Vzhledem k tomu, že podle výpočtů by případný život přítomný na Enceladu byl extrémně řídký, stále existuje velká šance, že ve výtryscích nikdy nenajdeme dostatek organických molekul, abychom mohli jednoznačně usoudit, že se tam nachází,“ říká Ferrière.

„Takže místo toho, abychom se soustředili na otázku, kolik stačí k prokázání, že je tam život, jsme se ptali: Jaké je maximální množství organického materiálu, které by mohlo být přítomno v případě nepřítomnosti života?“

Tyto údaje by podle vědců mohly pomoci při navrhování budoucích misí v příštích letech. Zatím budeme jen tady na Zemi přemýšlet, jak by mohl vypadat ekosystém hluboko pod oceánem na měsíci obíhajícím kolem Saturnu.

Zdroj: sci.news, redakce