Nejtěžší tank NATO? Challenger 3 překonal 76 tun, brzdí ho zastaralý motor

Představte si, že zvedáte pořádně těžké závaží. Je to dřina, ale nějak to zvládnete. A teď si představte, že vám na záda někdo ještě přihodí dalších deset tun. Co se stane? Asi se už moc nehnete z místa. A přesně to hrozí britskému tanku Challenger 3. Tato modernizovaná verze má totiž po všech plánovaných úpravách vážit až neuvěřitelných 76 tun.

To je opravdu hodně – vlastně víc, než jsme kdy u západních tanků viděli. A přitom se stále počítá s použitím motoru z předchozí verze. Ne, nejde o nový, silnější pohon, ale o ten samý stroj, který měl co dělat už s o něco lehčím Challengerem 2. Nezní to trochu… nevyváženě? Těžší tělo, staré srdce. A právě v tom může být zásadní problém.

Ochrana za každou cenu?

Podle britského portálu Defence Eye, který se odvolává na své zdroje v armádě, je tato hmotnost sice cílová – tedy teoretická – ale dost možná velmi reálná. Zátěž navíc přináší nové pancéřování, moduly pasivní ochrany a hlavně aktivní obranné systémy. Ano, všechno to zní jako skvělá výbava. Ale co když je toho už moc?

Když se podíváme na čísla, je to jasné: Leopard 2A6 má 62 tun, americký Abrams M1A2 se v závislosti na výbavě pohybuje kolem 61–67 tun. Challenger 3 by je všechny s přehledem překonal. Jenže tank není jeřáb – nestačí, že toho „hodně unese“. Potřebuje být také pohyblivý, rychlý a schopný reagovat.

Tělo 21. století, motor z devadesátek

A tady přichází problém číslo dvě. Challenger 3 si totiž ponechá motor Perkins CV12-6A – obří 26litrový dvanáctiválec, který sloužil už v Challengeru 2. Ačkoliv se mluví o jeho úpravě na 1100 koní, odborníci to zpochybňují. Už původní verze měla výkon 1200 koní, takže jde zřejmě o nedorozumění – někdo si spletl kilowatty s koňmi.

Vylepšená verze z programu HAAIP totiž dosahuje výkonu 1500 koní. Což je sice o něco lepší, ale pořád ne zázračné na tank, který má být těžší než cokoliv jiného v NATO. A nejsou to jen papírové obavy. Už předchozí Challenger 2 měl v Ukrajině potíže s průchodností. Sníh, bláto, rozoraný terén – tam nestačí jen síla, ale i obratnost. A co teprve, když přibude dalších 10 tun? Nadšení nevzbuzují ani logistické otázky.

Bude potřeba nová přepravní technika? Zvládnou tank transportéry, které dosud fungovaly? A co mosty a silnice? Zkrátka – těžší tank znamená těžší práci i pro ty, kteří ho mají dostat tam, kam patří. A co když se tank porouchá? Už dnes některé odtahové systémy – jako americký M88A2 – mají potíže s evakuací Abramsů. Challenger 3 se jim může stát noční můrou.

Modernizace bez nového základu

Zajímavé je, že podle Defence Eye Britové testovali i jinou pohonnou jednotku. Silnější, modernější, evropskou. Ale kvůli rozpočtu (a možná i národní hrdosti) ji nakonec zamítli. Výsledkem je situace, kdy stroj z 21. století táhne srdce z konce století dvacátého. Do debaty vstupuje i téma aktivních obranných systémů – takzvaných KAZ. Ty mají tank ochránit před řízenými střelami nebo RPG. Jenže i tady platí, že technologie má své limity.

Jakmile se systém přetíží nebo úplně selže, tank zůstane odkázaný jen sám na sebe – tedy na klasické pancéřování, které už dnes samo o sobě nestačí. Navíc – a to je možná nejzásadnější – Challenger 3 není nový tank. Je to modernizace starého stroje. Korby zůstávají, vyrábět nové se neplánuje. Znamená to, že Británie sice přináší pokrok, ale zůstává u starých základů.

Je otázkou, zda to bude dlouhodobě stačit. Takže jaký je závěr? Challenger 3 bude bezesporu jedním z nejlépe chráněných tanků na světě. Ale pokud kvůli své váze nebude schopný včas zareagovat, přesunout se, uniknout nebo zaútočit… nebude to spíš past než výhoda? Britové mají před sebou složitý úkol: udržet rovnováhu mezi ochranou a mobilitou. A čas ukáže, jestli to zvládnou.