Neptun, HIMARS, ATACMS: Vývoj ukrajinských úderných schopností

Na začátku války měla Ukrajina velký problém – nemohla pořádně zasahovat cíle hluboko v Rusku. Západní restrikce a vlastní omezené technologie ji v tom brzdily. Teď se ale situace mění a Ukrajina si věří, že brzy přenese boj na nepřátelské území.

Když konflikt začal, mohla Ukrajina útočit maximálně na vzdálenost 120 km. To zvládaly starší balistické střely 9K79 Točka a modernější řízené rakety Vilcha. Jenže zásoby rychle došly a jejich využití bylo čím dál vzácnější.

Pak se situace ještě zhoršila. Ukrajina byla odkázaná hlavně na západní dělostřelectvo jako polské Kraby, německé PzH 2000 nebo francouzské CAESARy, které dosáhly na 40 km, maximálně 80 km s municí Vulcano.

Mezitím Rusové měli k dispozici střely s dosahem 90 km, 120 km, nebo dokonce 300 km. To znamenalo, že mohli zasáhnout prakticky jakékoli místo na Ukrajině, zatímco Ukrajinci byli limitovaní.

Změna přišla s protilodním systémem R-360 Neptun, který zvládne dostřelit až 280 km. Právě jemu Ukrajinci přičítají zásluhy za potopení slavného ruského křižníku Moskva. Ta se potopila asi 100 km od ukrajinského pobřeží a najednou se ukázalo, že i s omezenými prostředky dokáže Ukrajina způsobit vážné škody. Ruské lodě si od té doby drží odstup.

Pak přišel HIMARS a „hra“ se začala měnit. S řízenými raketami GMLRS na 80 km dokázali Ukrajinci přesně zasahovat ruské sklady a železniční uzly. To přinutilo Rusy přesunout zásoby dál od fronty, což znamenalo delší dodávky a větší komplikace. I když se Rusové rychle přizpůsobili, logistika už nikdy nebyla tak efektivní jako předtím.

Další velký zlom nastal s příchodem balistických střel ATACMS a střel s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP-EG. Najednou Ukrajina mohla útočit na cíle vzdálené až 300 km, což znamenalo například velitelství Černomořské flotily nebo Krymský most. Počet těchto střel byl sice omezený a Ukrajina je zpočátku nemohla používat proti cílům v Rusku, ale když se zákaz zrušil, začala se „hra“ opět měnit.

Ukrajina se začala spoléhat i na drony, jako jsou AN-196 Ljutyj, UJ-26 Bobr nebo hybridní projekt Palanycia. Tyto stroje sice nenesou tak silné hlavice jako střely s plochou dráhou letu, ale jsou levné a dokážou zasáhnout cíle přímo v Moskvě. Drony nejsou tak ničivé jako rakety, většinou explodují na povrchu a neničí budovy zevnitř. Ale pokud trefí muniční sklad nebo zásobník paliva, škody jsou obrovské.

Kyjev dlouho žádal o zbraně s velkým dosahem, jako jsou americké Tomahawky, ale ty mu Západ zatím odmítá poskytnout. Proto se Ukrajina pustila do vlastního vývoje. Systém Vilcha už nyní dosahuje 300 km a na cestě je i balistická střela Sapsan.

Už teď Ukrajina narušuje ruský průmysl a útočí na důležité cíle. Pokud získá ještě účinnější zbraně dlouhého dosahu, může dostat Rusko pod takový tlak, že bude muset přeskupit svou protivzdušnou obranu a chránit víc míst najednou.