Noční můra Ukrajiny: Moderní ruské střely útočí s přesností na metry

Ruské rakety dál dopadají na ukrajinská města. A i když se Ukrajincům daří sestřelovat drony a střely s plochou dráhou letu, na balistické střely zatím recept nemají.

Největší problém je Iskander-M. Po startu vystoupá vysoko a pak se řítí dolů rychlostí přes Mach 7. To je 2 401 metrů za sekundu. Zastavit něco tak rychlého je téměř nemožné. Navíc není jen rychlý, ale také přesný. Díky pokročilé navigaci s pomocí GPS a inerciálních systémů zasahuje s přesností na pár metrů. A to z něj dělá opravdu nebezpečný nástroj.

Ukrajina se brání, jak může. Využívá, co má po ruce – nové i staré technologie. Jenže zásoby starší výzbroje se tenčí. A ta moderní? Té je málo. Příliš málo na tak rozsáhlou zemi, která čelí intenzivním útokům ze vzduchu.

Některé obranné systémy dokážou ochránit jen malé území. To znamená, že nestačí pokrýt vše. Vzniká síť děr. A právě tam nepřítel míří. Velká města, klíčová infrastruktura, elektrárny – všechno soutěží o prioritu. Obránci se musí rozhodovat rychle. Nepřítel to ví a využívá toho.

Iskander toho umí hodně. Unese až půltunovou hlavici. Může to být klasická bomba, něco proti bunkrům, nebo kazetová nálož, která zasype celé území malými bombami. A když na to přijde – může nést i jadernou hlavici. Ale to spíš jako odstrašení.

Dolet má až 500 kilometrů. To znamená, že může zasáhnout skoro cokoliv hluboko za frontou. Sklady, velitelská centra, mosty, elektrárny. Prostě cokoliv důležitého.

Jen pár systémů na světě má vůbec šanci něco takového sestřelit. A i ty se dají zahlcením obejít. Stačí vypustit víc raket, než kolik obrana zvládne zachytit. A to Rusové umí. Na začátku války to dělali často. Dnes jich už tolik nemají, ale i jedna raketa umí napáchat spoustu škody.

Pro Ukrajinu je toto stále noční můra. A bude, dokud nepřibydou nové systémy a nové rakety. Protože jinak tato hrozba jen tak nezmizí.