Nový ruský „Frankenstein“: Legioner vypadá jako prototyp z dob studené války

Zní to skoro neuvěřitelně, ale právě v roce 2025 se Rusko rozhodlo vzkřísit ducha padesátých let – a to doslova. Představilo nový obrněný vůz s názvem Legioner, který by na první pohled klidně zapadl do vojenského muzea vedle dávno vyřazeného BTR-40.

Vozidlo Legioner jezdí na podvozku GAZ-3308 Sadko – náklaďáku, který navazuje na starý známý GAZ-66, přezdívaný „Šišiga“. Pokud vám při pohledu na Legioner probleskne hlavou slovo „retro“, nejste sami. Tento vůz totiž působí dojmem, jako by někdo otevřel staré výkresy, oprášil zapomenutý návrh, přivařil pár plátů pancíře na rám běžného náklaďáku a vyrazil na cestu s tím, že hlavní je, aby se to hýbalo.

Legioner vypadá, jako by vznikl někde v dílně nadšenců, kde nešlo o design, moderní systémy nebo ergonomii, ale o rychlé řešení problému. Výsledek? Vozidlo, které víc připomíná vojenský prototyp z dob studené války než odpověď na současné hrozby.
A možná právě to je na něm nejzajímavější.

Na inovace není čas

Proč se v roce 2025, uprostřed moderního konfliktu plného dronů a chytré munice, zrodí něco tak syrového a jednoduchého? Odpověď není v technologii, ale v naléhavosti. Legioner není vozidlo, které má oslňovat inovacemi. Je to vozidlo, které má hlavně být – a být teď hned.

Nejde o klasické obrněné vozidlo, spíš o pickup s pancéřovanou kabinou a otevřeným zadním prostorem. A právě ten zadek je klíčový – může tam být střelec, nosítka pro raněné nebo zásoby. Zkrátka víceúčelová platforma. Ale jak moc víceúčelová vlastně je?
Výrobce tvrdí, že Legioner zvládne logistiku, evakuaci i přímé nasazení u motorových jednotek. Zní to slibně. Jenže pak se podíváte na detaily – a přijdou pochybnosti.

Parametry slibné, v praxi spíš kompromis

Hmotnost? 6,5 tuny. Nosnost? 2,5 tuny. Maximální rychlost? 100 km/h po silnici. Dojezd? Až 750 km. Kabina? Pro dva lidi, s noční kamerou a izolací proti hluku i výbuchům. Vypadá to, že někdo vzal obyčejný náklaďák a udělal z něj něco „vojensky vypadajícího“. A co ochrana? Legioner má splňovat balistický standard BR5. To by mělo stačit proti běžným puškám, třeba SVD s ocelovým jádrem – ale jen na 10 metrů.

Pokud na něj někdo vypálí z těžkého kulometu, jako je DŠK nebo KPVT, pancíř to nevydrží. Tedy vydrží, ale jen když střely přijdou z dostatečně velké vzdálenosti. A co v takovém případě způsobí vnitřní tlaková vlna nebo úlomky? Posádka stejně končí. A co miny? Tady je to jasné. Legioner není minovzdorný. Výrobce to neobchází – rovnou říká, že vozidlo je „odolné proti fragmentům“. Jinými slovy: jakmile najedete na minu, máte smůlu.

Papírově seriózní firma

Firma s názvem Russkiye Boyevye Mashiny (ruské bojové stroje) tvrdí, že vznikla už v roce 2016 a má na kontě 200 vyrobených vozidel. Jenže podle oficiálního ruského registru byla založena až 8. srpna 2025. Co si z toho vzít? Možná to byla dřív parta nadšenců, co si hrála v dílně a teď jim někdo přiklepl zakázku. Anebo prostě někdo rychle zaregistroval firmu, aby se přiživil na poptávce po vojenské technice.

Ať je to jakkoli, Legioner opravdu nepůsobí jako produkt seriózního vývojového centra. Spíš to vypadá, že někdo posbíral, co bylo po ruce, a smontoval z toho obrněný vůz. Výsledek? Omezený výhled z kabiny, levné díly, žádná pokročilá elektronika. Zkrátka vojenský Frankenstein.

Zatímco Rusko recykluje, ostatní vyvíjejí

Příklady z Ukrajiny ukazují, že to jde i jinak. Třeba obrněnce Džura nebo UAT.TISA vypadají kompaktně, mají moderní senzory a působí daleko profesionálněji. Slouží podobnému účelu – přeprava lidí a materiálu mimo přímý boj. Ale rozdíl je vidět na první pohled.

Zatímco ukrajinské stroje působí jako výsledek systematického vývoje, Legioner připomíná plán B. A to dost odfláknutý plán B. Pokud má být tento typ vozidla nasazený do přímého boje, pak je to spíš riziko než výhoda.

A proč vlastně vzniklo něco tak nedokonalého? Odpověď je prostá: potřeba. Válka tlačí na kvantitu a rychlost. A když nemáte čas vyvíjet ideální stroj, vezmete to, co máte, a uděláte, co se dá. Legioner je výsledkem právě takového myšlení. Může posloužit jako zásobovací vůz, nouzová ambulance nebo pojízdná základna. Ale jako frontový bojový prostředek? To asi ne.

Legioner je nouzové vozidlo

Na první pohled to vypadá jako krok zpět. A možná to i krok zpět je. Legioner je sice nový, ale působí staře – nejen vzhledem, ale i funkčností. Sází na jednoduchost a rychlou výrobu, ale kompromisy jsou příliš výrazné.

Dá se vůbec mluvit o moderním stroji, když postrádá minovou ochranu a nezvládne zásahy z běžných těžkých zbraní? Možná by bylo lepší přiznat, že toto je jen provizorium. A jako takové možná poslouží. Ale nic víc.